Velká cena Kolokrámu okem Hurvajze

Velká cena Kolokrámu okem Hurvajze

Jak už z kolokrámských stránek všichni víte, 24.8. se jela Velká cena Kolokrámu v Novém Boru. Je pochopitelné, že jakožto závodník „s lebkou na dresu:-)“ jsem na startu nemohl chybět.

Za účelem omrknutí trati a jejího naskenování pro změnu do té své lebky ;-), jsem přijel den předem. Ubytování mi zajistil samotný „big boss“ – šéf týmu u sebe doma. Samozřejmě jsme šli(povinně) i na kolo. Jeli jsme přes nějaké kopečky, brdky a nakloněné roviny, kterých je v místním kraji víc než dostatek, až jsme nakonec dorazili i na trať v Novém Boru. Tu jsme párkrát objeli. Šest zatáček a mezi nimi pár rovinek – to celé nemá dohromady ani kilometr – ale vycukat se tady dá až až.

Už jsem se nemohl dočkat závodu. Ráno jsem se probudil a venku pršelo, přesněji lilo jak z několika konví :-o!. Byla to docela čára přes rozpočet, protože jsem se ještě chtěl dopoledne projet na kole a vyzkoušet zbrusunové pláště, které mi dal Kuba. Počasí se nakonec umoudřilo a já mohl vyrazit. Abych ve zdejším kraji nezabloudil, jel jsem stejnou trasu jako včera. V klidu jsem si jel, jen tak točil nohama. Předjel jsem nějakého pána na elektrokole. No ale pak přišel kopec a ten pán s el. pomocníkem se na mě začal nebezpečně dotahovat. Měl jsem dilema. Buď nastoupím, „spálím mu elektromotor“ a ujedu mu(a zgumuju se ještě před závodem), nebo se nechám předjet a přijdu tak o své závodnickém sebevědomí;-). Vše jsem nakonec vymyslel tak, že jsem zastavil s „technickým problémem“ :-D. A nebylo co řešit …

Při návratu do KaŠe mě chytnul takový liják, že než jsem stačil najít nějaký přístřešek, byl jsem durch mokrý a už nemělo cenu se někde schovávat. Říkal jsem si, že se to snad vyprší a na závod už nezbyde. Na místo konání kriťáku mě odvezl kolokrámník Pepa Dymák. A ještě navíc mi poskytl svůj tuningový vůz jako zázemí před a po závodě, za což mu ještě jednou moc děkuju.

Teď už jsem ale stál na startu. Trať byla mokrá, kolem stála spousta diváků. Závodní atmosféra jak má být. Soustředil jsem se a čekal na startovní výstřel. Prásk! A už se jelo. Odstartoval jsem celkem slušně, do první zatáčky jsem najížděl asi na páté pozici. Jel jsem opatrně, ale nebylo nač čekat. Najel jsem si dopředu, a upaloval jsem. Snažil jsem se co nejlépe projíždět zatáčky, což se mi dařilo. Viděl jsem, že mi to v nich jede dost dobře. První bodování jsem vyhrál, druhé, myslím, také. Před cílovou rovinkou se mi pokaždé povedlo vypracovat si náskok. Potom ale začali Martin Boubal a Vojtěch Hačecký celkem topit pod kotlem. Navíc zatáčky už teď projížděli stejně rychle, ne-li rychleji. V jednu chvíli jsem málem odpadl, ale naštěstí mi týmový kolega Martin Bína pomohl uviset ve skupině. Dál se kroužilo, závodilo a tak… rutina ;-). Už jsem jel pouze s Boubalem a Hačeckým.

Visel jsem za oči v háku a s jazykem na vestě(vlastně na kombinéze). Najednou jsem ztrácel asi deset metrů. Ze všech sil jsem se snažil si je dojet. To už ale chtělo jet vyloženě na hraně, takže v jedné ze zatáček jsem udělal chybu:-o. Špatná stopa, moc velká rychlost, reflexy pomalu ztrácejí na „ostrosti“;-), k tomu ještě na mokru … a už jsem testoval hrubost asfaltu na vlastní kůži. Vstal jsem a co nejrychleji pokračoval v závodě. Už to ale nešlo jako doposud. Pád mě rozhodil. Vzpomněl jsem si na to, že při kritériu je jedno kolo neutralizované v případě pádu nebo defektu. Nevěděl jsem však už, že musím zastavit u rozhodčích…:-o…a tím jsem přišel o stupně vítězů. Po závodě jsem chvíli, jak už se tak asi občas každému stává, uvažoval o „konci kariéry“. Rychle jsem se ale oklepal, přešlo to a druhý den už jsem seděl ve vlaku – směr Ostrava. Jel se tam totiž Český pohár.

Takže o tom ale zase příště ;-). Ahoj všichni!

Hurvajz

...

...

...

...