Návrat ruského stroje do reality

Právě jsem zakončil svou křížovou cestu a už tedy nejsem tím osamoceným Mužem z Acapulca(rozuměj tím místo mého přechodného pobytu na Mallorce). Byla to pro mě po několika letech opravdu křížová cesta, kdy jsem jezdil většinu času sám, osamocen a to pomalu nebo se o to alespoň snažil a občas se i přemlouval a nutil. Jestli jsem tak založil dobrej základ svému projektu 44 a mému dalšímu počínání, s cílem objet slušně letos pár závodů, se teprve uvidí. Třeba ten ruskej (a starej plesnivej) stroj trochu rozpohybuju, zrychlím, něco z něj ještě vymačkám a nebo se to třeba taky vůbec nepovede… :) Ale jak jsem již psal, zkusit se to musí, když už jsem položil ten základní kámen v přípravě. Tak teda ještě nějakej ten balvan dokutálím … snad nedopadnu jako ten Sysifos … :). Druhej cyklus byl těžší. Kilometry a hodiny naskakovaly, plnily display computeru, nohy fungovaly dobře, s hlavou a řešením pracovních povinností na dálku po večerech to už bylo malinko horší… musel jsem ty problémy občas trochu „ředit“ :). V samotném závěru jsem si ale málem soustředění nechtěně prodloužil. Na plánový odlet z ostrova v 8h ráno jsem si pro jistotu nařídil budík na pátou hodinu (ranní :) ), abych vše v klidu zabalil, dal pohodovou snídani a vyrazil na letiště. Budík mě prostě nevzbudil! A já, v bohulibé nevědomosti, otevřel oči v 7.10h… Co teď?! Tak to je, hochu, prů…! Zjistil jsem ale díky tomu neplánovanému procitnutí jednu pozitivní věc – výskok z pelechu, za běhu se oblíkat a zabalit kufr se dá za 5 minut, za dalších 5min se dá opustit hotel a sehnat taxi! :) Čas – je 7.20 a jsem stále v Playa de Palma cca 5 km od letiště, nicméně dle hodinek mi za 40 minut odlétá letadlo! Je to sice už jen 5km, ale znáte to! Kilák před letištěm to, jako na potvoru, stojí a kolona postupuje pomalu a ještě pomaleji, to by se z toho jeden pos…! Takže na parkovišti před letištěm, jako pravej borec z Acapulca, vyskakuji z auta prakticky za jízdy a se slovy: „…Gracias Amigo!“, z parakotoulu plynule přecházím do sprintu směrem k odbavení, kde již nikdo není, jen jedna uklízečka… :( Pár proseb v řeči podobné španělštině a můj žalostný výraz ve tváři zabral a paní někam volá… Říkám si, je to v prdeli, co tady budu dneska dělat??? Že bych tady zatím pomáhal s tím úklidem? :) (v hlavě si připomínám momenty z filmu Terminál :) ) Nakonec ta „univerzální“ paní odstaví úklidovou soupravu, sedá za pult a snaží se mi sama vytisknout letenku. Je ale vidět, že to není zrovna její šálek kávy, že s mopem si rozumí mnohem líp a opět někam volá s žádostí o radu … Jó! :) Nakonec mám palubní lístek a taxikář mi mezitím přináší, jako bonus, můj kufr, kterej jsem mu v autě zanechal místo platby za odvoz – a já, že mi ten kotoul šel tak dobře – holt s prázdnejma rukama je to brnkačka :)! Skvělé! Mizím, na všechny strany děkuju a sprintuju k odbavení a procházím rentgenem. Zde naštěstí vše bez problému a běžím dál na Gate v pavilonu C. Není to daleko, ale ani ne úpně blízko…, co vám budu povídat :), ještě jsem se od toho probuzení nestihl ani vy…víte co. Vidím tedy toaletu při cestě a říkám si, to stihnu! Vteřinová mezihra na hydrant :) a na hodinkách je 7.50! Je to hrana, slyším jak vyvolávají moje jméno do rozhlasu… Běžím dál, mám sice trochu připochcaný gatě, jak jsem nestačil vyklepat, ale je to furt lepší jít pochcanej do letadla než zůstat nasranej před bránou :)! Kdo mě zná, ví, že občas(?) něco nestíhám. Někdy je to ta hrana a někdy, jako tentokrát, těsně za hranou, ale zatím jsem vše stihl…, asi ten adrenalin k životu potřebuji :). Nevím, nedělám to naschvál, ale jak jedna sudička Růžence prorokovala ten trn z růže, tak mě: „… a ty, kluku, permanentně nebudeš nic stíhat …“ Asi tak :). Co bude dál? Uvidíme, co udělá soukolí v tom ruským stroji, až mu naložíme trochu do otáček? Snad se z toho znova nepochčije nebo mu někde něco nepraskne a nevyteče něco jinýho. Budeme muset kontrolovat funkce, zda neklesá teplota a nezačal (se) klepat… :). Díky za pozornost. Cuba Libre

Acapulco je super hotel, super jídlo, a to jak snídaně tak i večeře. Jen mi řekněte, kde je schovanej ten řízek?

Acapulco je super hotel, super jídlo, a to jak snídaně tak i večeře. Jen mi řekněte, kde je schovanej ten řízek?

Formentor, jedna s posledních a nejhezčích zastávek mého putování během křížové cesty.

Formentor, jedna s posledních a nejhezčích zastávek mého putování během křížové cesty.

Maj tu bezva čaj a koláče (...a čistý záchody, to mám rád, ...), jen ta cena je trochu astronomická na místní poměry...asi jako všude jinde, kam vede dlouhá cesta ... ještě že mám sebou Skinnersky a neošlapu si DMTčka :).

Maj tu bezva čaj a koláče (…a čistý záchody, to mám rád, …), jen ta cena je trochu astronomická na místní poměry…asi jako všude jinde, kam vede dlouhá cesta … ještě že mám sebou Skinnersky a neošlapu si DMTčka :).

Štyby jel dva dny nazpět svůj poslední švih před Algarve na koze a byl na ní dost zalehlej a jel neskutečný bomby...

Štyby jel dva dny nazpět svůj poslední švih před Algarve na koze a byl na ní dost zalehlej a jel neskutečný bomby…

Potřebuju tedy evidentně asi taky mít svojí vlastní kozu....tak pojď sem, holka, pojedeme taky bomby!

Potřebuju tedy evidentně asi taky mít svojí vlastní kozu….tak pojď sem, holka, pojedeme taky bomby!

A jedeme. Návrat domů se blíží, sluníčko svítí, co víc si přát ... ať to trvá věčně!

A jedeme. Návrat domů se blíží, sluníčko svítí, co víc si přát … ať to trvá věčně!

Tak ahoj, majáku, třeba zase za rok :)!

Tak ahoj, majáku, třeba zase za rok :)!

S větrem v zádech to není špatný, člověku hned přijde, že jede, alespoň pocitově, chvilku rychle :) ....

S větrem v zádech to není špatný, člověku hned přijde, že jede, alespoň pocitově, chvilku rychle :) ….

Kladivo jsem zapomněl v mechaničáku u Štybyho, sakra, co teď? Nohy mám tvrdý jak Haškovy betony.

Kladivo jsem zapomněl v mechaničáku u Štybyho, sakra, co teď? Nohy mám tvrdý jak Haškovy betony.

Zkusím nějakej ten cukr a kofein, abych se vrátil v pořádku domů ...

Zkusím nějakej ten cukr a kofein, abych se vrátil v pořádku domů …

... návrat do reality - uff stihnul jsem to!!! Já si letám, já se vznáším a činím tak s radostí.... Jestli to tak půjde i na kole, bude to fajn :), ale to se teprve uvidí zda stroj ještě půjde zrychlit?

… návrat do reality – uff stihnul jsem to!!! Já si letám, já se vznáším a činím tak s radostí…. Jestli to tak půjde i na kole, bude to fajn :), ale to se teprve uvidí zda stroj ještě půjde zrychlit?

Napsat komentář