Mistrák

A je to tady, neděle a mistrák :)! Je tu den, na kterej jsem se vlastně připravoval nebo chtěl připravit již od loňského prosince, kdy jsem se s kamarádem před koncem roku „vsadil“, že nejsem ještě tak starej, abych se nevrátil a s číslem na zádech to s těma klukama opálenejma neobjel, se ctí sobě vlastní a mistrovskej závod nedokončil.

Co všechno tomu předcházelo a jak mě to těch několik měsíců bolelo, nejen fyzicky, ale taky psychicky, si může každej, kdo sledoval od začátku mé počínání Projektu 44, sám představit :) … Nebo třeba dohledat na STRAVA, kam jsem většinu svých tréninků nahrál… Nahrál, pokud mi nedošla baterie v Garminu. Občas jsem taky zapomněl vypnout computer, kolo hodil do auta a s tréninku či vyjetí po závodě bylo hned „tříkilo“ :).

Někdy, teda dost často, jsem se vracel z tréninků kolem 23h večer, kdy většina mých soupeřů už spokojeně spala(nebo provozovala příjemnější činnosti :) ). Každopádně jsem uvedenému závodu a přípravě na něj obětoval všechen svůj volný čas, respektive čas, který jsem ukradl své rodině, spánku a taky regeneraci svého starého unaveného těla. Jo jsem dement a když si něco řeknu, nebo se jen tak vsadím, musím to splnit a přes to prostě nejede vlak :).

Ale zpět k závodu. Je ráno a jsem nervózní jak prvnička… Místo abych si užil plnými doušky dnešní, pro mě sváteční den, užil si volno od práce a odpočíval, tak se převaluju na posteli a přemýšlím – proč vlastně??? Proč jsem si ten pověstnej bič na sebe sám upletl, nikdo mě přece nenutil se gumovat půl roku dopředu. Jak jsem kdysi s radostí říkal, v plné formě, svým soupeřům z domácích, rádoby profesionálních celků: „… já nemusím, já chci…“, tak teď mě to nějak přešlo :). Pověstný „klid na rotě“ nebo před bouří(?) je ten tam :).

Abych se nějak zabavil, tak koukám na Roadcycling.cz a čtu si redaktorovy předpovědi k dnešnímu elitnímu závodu, kde se píše následující:

„V kategorii Elite oslabení Elkovu nahrává trochu profesionálům a také jim nahrává lehčí trať v hlídání vývoje závodu. Čeští profesionálové se každý rok snaží získat nějakou místní podporu u kamarádů v udržování tempa, ve stahování uprchlíků, v kolektivní práci. Rádi jim pomohou takoví závodníci jako je Jakub Svoboda a podobní. A když trať není nad jejich síly, tak mohou být platnými pomocníky, tomu závod v Trnavě nahrává. I když v začátku závodu je trať selektivnější, dalo by se předpokládat, že zde nebudou aktivní profesionálové, ale spíš hradecký tým, aby si vepředu udržel maximální počet svých závodníků a co nejméně „kamarádů“ profíků. Do vývoje závodu může promluvit i počasí, především silný boční vítr a v tom případě opět určitá kolektivní síla. Jde o to, zda týmová, nebo napříč týmy, ale organizovaná profesionály.“

Nevím tedy, jestli se uvedenému mám smát nebo bejt naštvanej :) … Některý články a myšlenkový výlevy, kdyby nevznikly, tak se taky vůbec nic nestane :)! Nooo, říkám si, když jsem teda ten kamarád profíků, tak se budu muset snažit taky dneska jako ten kamarád ukázat :)! Nervozita je v tu ránu pryč. Hrdina sa rodí v boji, tak ať si to pisálkové zapíšou za uši! (a co teprve my, kteří se řídíme úslovím: těžko na cvičišti, lehko v epicentru! :) )

Je 8h ráno a konečně můžu vstát, protáhnout v klidu celý tělo, rozcvičit se a jít se v klidu nasnídat. Start je plánovanej na pravé poledne a venku je již nyní výheň, jako ve stejnojmenném westernu. Jen ten harmonikář mi tu chybí. Ještě že mám klimatizovanej pokoj a namísto harmonikáře za mnou dorazil z Liberce kamarád, fyzioterapeut Petr Šifta, kterej mě má čas v klidu porovnat na lehátku. Soustředím se tak jen na dýchání, cítím každej sval a kloub v těle, je to taková parádní relaxace na poslední chvíli. Musíte se naučit (nebo se aspoň snažit :) ) každej sval jednotlivě cítit, vnímat a ony se za to potom odvděčí – to funguje, to maká, jak říká „děda Pája“! Petr mi ještě tejpuje přetížený levý koleno a já následně jdu na kolo, pořádně se rozjet. Vím, že to bude od startu pro mě nejtěžší a než se dostane ruskej stroj do provozních otáček, chvíli to bude trvat, tak mu musíme pomoct a zahřát ho na provozní teplotu!

Jsem na startu. Zbývá pár minut, než nás vypustěj na trať a říkám si, co teda? Jet v háku, nešlápnout ani jednou navíc a šetřit síly v pekelným vedru, závod dokončit a vyhrát tím zmíněnou sázku? Nebo „vypnout ochranný obvody v mozku“ :) a vsadit na ten pomíjivej, a přesto skvělej pocit, když šlapete nadoraz a práší se za kočárem? Lepší je pro mě světlo do očí, hvězdnej prach, pocit štěstí, ze tmy strach :)! Vítězství a nebo krach? Svět se točí točí, říkám si a volím varianu B! Budu na 100% bit, ale budu třeba chvíli vidět a pomůžu alespoň těm klukům opálenejm, když jsem ten kamarád :).

Je odmávnuto a vyjíždí se na plný bomby z Trnavy ven… Je to dost nervozní a přes kruháky je málo místa pro všechny… Vypadá to, jako by vypustili divou zvěř. Hned na prvním kiláku to jde k zemi, pár vypletenejch karbonovejch kol a peloton se tím hned dělí… Jedu 65km/h po rovině a stíhám úplně poblitej čelo závodu. To je fajn začátek, ještě že jsem se dobře rozjel říkám si :). Za chvíli jsem zpět a jdu rovnou na čelo. Jedu k Peterovi Saganovi a říkám mu: …jdu před tebe, jo?(…idem pred teba, áno? :)) Jsem kamarád Štybyho, tak nemusíš mít strach, že bych tě chtěl sundat :)… Peter se směje a nemá problém: …nech sa páči, potiahni! :)

Vepředu je s necelou minutou trojice uprchlíků, jsme na desátým kilometru, tak lezu na špic a pojedu chvíli to slíbený řemeslo. Je to alespoň po větru, tak tu snad pár kiláků vydržím a dovezu kluky pod kopec a tam už si sami nějak poradí, říkám si. Stalo se – na dvacatým kilometru jsem vyřešenej… Za vesnicí začíná dvoukilometrový stoupání a zde začíná úřadovat Pepík Černej a ide hore kopcom jak k ohni! Prošel jsem celým balíkem, nemůžu se v tom vedru ani pořádně nadechnout a mačkám ze sebe poslední energii, abych zůstal před kolonou.

Kopec je obsypanej divákama jak na TDF, je tu super atmosféra, lidi fanděj a jak vnímám, mám tu i já sám dost fanoušků a to mě tlačí zpět. Člověk v těch momentech chvíli zapomíná na bolest a jede co to dá! Po pár kilometrech první skupina zvolňuje a dostávám se tak na chvíli zpět do hry. Na nic nečekám a jedu opět na špic a dávám si repete…, ještě jednu dávku než bude se mnou definitivní konec, říkám si! Vepředu je stále tříčlenná skupinka uprchlíků, jedu zase tempo pod zmíněný kopec a už mi to chvílema kříví hubu a kroutí nohy i na rovině.

Jsme zpět a opět se nastupuje ze všech stran :). Jsem prázdnej, stejně jako ty dva bidony co mám na kole. Je tady 40.kilometr a právě mi rozhodčí v ringu K.O. počítá… Za kopcem se sjíždíme asi ve dvacetičlenné pole odpadlíků a míříme zpět do Trnavy, kde nás čeká následně dalších 9 kol, který jsou již po úplný rovině a natažený po hlavní cestě pro diváky, aby viděli lépe svůj idol a svého Jánošíka Petera. Hlavní pole opět zpomaluje a po dvaceti kilometrech přijíždím do města a do prostoru startu a cíle zase v balíku.

Máme 70 kilometrů v nohách, první skupina se rozrostla na 6 statečných a ztráta hlavního pole se pohybuje kolem 3 minut. Tempo na špici jede především slovenská Dukla a stíhá tak Juraje Sagana, který je v úniku jako jediný slovenský zástupce. Peter, Štyby a spol. jedou v háku a čekají co se bude dál dít. Jedu s nimi po boku a čekám na další úkoly :) i když sil už moc nemám.

A je tu další bonus tohoto zájezdu, tlačím společně s Erikem Baškou Petera, aby si ulevil… kdo to může říct, že tlačil čůrajícího mistra světa :)? Ještě, že foukal vítr na druhou stranu a nemám pochcaný svoje nový DMT-čka, říkám si :). V zápětí přichází sladká odměna v podobě čerstvých a studených bidonů, které dovezl na špic na svém hrbu v dresu Astany sám Jan Hirt! Jeden zbyl i na „kamaráda“ to je fajn, jen kdyby tam byl taky nějakej leteckej benzín a dal mi ještě nějakou energii a byl jsem tady k něčemu užitečnej!

Ze zvednutou vlajkou kolokrámníků se konec rychle blíží, jsem udřenej jak vůl, podlehl jsem vlastnímu tempu a jsem přibitej na kříži :). Jedu na špici, jsme na 120 kilometru a Štyby znovu atakuje, rád bych ho ještě chvíli potáhnul ale už na to nemám. Začíná žebrácká opera a jedu za oči v koloně, beru si nový bidony a v pekelný výhni se snažím ještě chvíli šlapat… Dojíždím do cíle sám s minutou ztráty na balík, do finiše je necelých padesát kilometrů, je vymalováno, dokonáno. Nicméně si konečně užívám tu skvělou atmosféru, mávám a směju se na lidi co pokřikují. Je to super a stálo mi to za to se tady alespoň na chvíli ukázat, pobavit se a bejt taky k něčemu platnej, věřte, v ten moment to ani tolik nebolí – ta pozitivní energie dělá divy :).

Dojíždím na bufet za městem, kde na mě čekají moji kamarádi, co mi přijeli fandit. Martin, Karel i Petr mě chvíli přemlouvají, abych ještě pokračoval, nicméně už to nedává smysl, jsem zlomenej jak vzduchovka, už nemám sílu se dál trápit. Dávám si dvě piva na žízeň a je mi za pár minut o něco líp. Děkuji vám kluci za servis i podporu!

Teď už zbývalo jen držet palce Petrovi Vakočovi, aby se mu podařilo odplížit se chlapcům z Elkovu a nenechat to na spurt, kde byl jednoznačným favoritem František Sisr. Bohužel se tak nestalo, nicméně klobouk dolů před tím, co Petr předvedl a jak rychle se dostal nazpět do formy. Pro mě osobně je to mimozemšťan! Gratulace patří zaslouženě i Frantovi Sisrovi, nový mistr je sice opět z Elkovu, ale pevně věříme, že se Františkovi brzy podaří vrátit se zpět do první ligy a ukázat ten náš dres, tu naší trikoloru celýmu světu :)!

A co ruskej stroj P44? Prohrál sázku, to je jasný, ale ani není moc naštvanej, jel na to, na co momentálně měl a bylo to vlastně fajn. Co bude dál? Mám poslední cíl! Jakej? Vám to řeknu a vy to vykecáte!

Děkuji z celého srdce ještě jednou všem, co mi psali před závodem milé zprávy a drželi palce, děkuji všem co mi fandili na trati a děkuji všem co fandili, fandí a snad budou dál fandit tý naší česko-slovenský cyklistice!

Kamarád Cuba Libre

... sice na kolech, ale taky něco pro mykology - muchomůrka citronová, křivohubá :)

… sice na kolech, ale taky něco pro mykology – muchomůrka citronová, křivohubá :)

Přeci se nebudu tvářit zmučeně a přiznávat, že to bolí... zvlášť kamarádům :).

Přeci se nebudu tvářit zmučeně a přiznávat, že to bolí… zvlášť kamarádům :).

Pro dnešek jsem zvolil netradiční barvu - aby mě bylo "politicky" vidět!

Pro dnešek jsem zvolil netradiční barvu – aby mě bylo „politicky“ vidět!

... ještě trochu vzduchůůů, prosím!

… ještě trochu vzduchůůů, prosím!

Jak říkal p.Pignon (Blbec k večeři): ... kdybyste byl dostihovej kůň, tak vás zastřelí... :)

Jak říkal p.Pignon (Blbec k večeři): … kdybyste byl dostihovej kůň, tak vás zastřelí… 🙂

...tak, Zdendo, ještě tak dvakrát, třikrát otočím nohama a pak už si s tím budeš muset poradit sám...

…tak, Zdendo, ještě tak dvakrát, třikrát otočím nohama a pak už si s tím budeš muset poradit sám…

Kdo první "uloví" žluťáska?

Kdo první „uloví“ žluťáska?

Tohle by docela vystihoval úryvek ze slovenské poezie: ... slnko hrialo ako peklo, voda tiekla, z čela tieklo... tak nějak :). Jely se bomby!

Tohle by docela vystihoval úryvek ze slovenské poezie: … slnko hrialo ako peklo, voda tiekla, z čela tieklo… tak nějak :). Jely se bomby!

...a ten žlutej motejl tam pořád ještě je!

…a ten žlutej motejl tam pořád ještě je!

Fandilo se fest.

Fandilo se fest.

Moje pocity? Dobrý! Jak zpíval J.Suchý: ... no nedivte se, prosím vás! V takový krásný společnosti ... :)

Moje pocity? Dobrý! Jak zpíval J.Suchý: … no nedivte se, prosím vás! V takový krásný společnosti … 🙂

Napsat komentář