Vysočina Tour 2018 okem KOLOKRÁMníka

Ahoj všem!

Už dlouho ze mě nevypadl žádnej report z pořádnejch závodů, co :-)? No, vlastně se není ani čemu divit. Jsem starej, zavalenej čím dál víc větším množstvím práce a stresu, … Na druhou stranu se říká, že člověka nepředěláš a pokud je někdo od narození prestižák a myslí si, že to stále jde a půjde, tak je to vlastně v mém případě pravda. Je to vše pak na úkor rodiny, osobního volna, odpočinku a taky spánku :-O. Čas letí a když se podívám zpětně do svých tréninkových záznamů, tak zjistím, že jsem žádnej eliťáckej závod a ještě k tomu etapák, nejel cca 4 roky nazpět ;-).

A jak mě vlastně vůbec napadla taková volovina(a že mě jich napadá dost)? Předně mi v úterý volá Mixér (Marek Mixa – dlouholetý kamarád, bývalý závodník a dnes trenér a mentor mladých a nadějných závodníků, především dráhařů z týmu Kovo Praha), že má cestu kolem nás – … a že co jako vlastně provedeme s Jirkou Pokorným alias Hurvajzem? (mladík z velkým naturelem, který letos obléká barvy našeho punk týmu) Že by jako nějakej návrh měl – od čtvrtka začíná etapový závod Vysočina a že ho teda vezme do společného týmu, aby si Hurvajz vyzkoušel, co to znamená závodit čtyři dny v kuse a že si ho tím tak trochu otestuje ;-).

No a brouk(a pořádnej!) byl v hlavě :-D! A už to tam hlodá a vrtá! Vysočina mě vždy bavila. Etapy, v místním rázovitém kraji, za slušné konkurence mezinárodních týmů, mě vždycky bavily, přestože to byla pokaždé těžká zkouška mé výkonnosti a připravenosti. V minulosti se mi zde i několikrát podařilo se zapsat nějakým tím únikem v etapě nebo celkovým výsledkem v top ten. Co by to se mnou udělalo tentokrát???

Pan Milan Plocek a jeho tým jsou srdcaři, co letos uspořádali již 22. ročník! Klobouk dolů před jejich pracovitostí a nervama, uspořádat takovouhle akci v dnešní době, kdy je velmi těžké zajistit uzavírky, dohodnout všechna potřebná povolení, a ještě k tomu najít sponzory, většinou z řad bývalých cyklistů a fanoušků. Celý jejich tým, včetně všech dobrovolníků, kometátora, zajištění výsledků, rozhodčích tak i motospojek a fotografa by si za to zasloužil minimálně medaili – tady by našel uplatnění i ten Řád práce ;-)! Je to dobrovolná dřina a nervy ve vlastním volnu, kdy si většina z nich na to bere i svou dovolenou – to mají rodiny ale radost :-)!

Říkám tedy Mixérovi, s nadsázkou samozřejmě, … tak já teda pojedu s váma, podívám se na ten tvůj „dorost“, pozdravím staré kamarády, dnes již jen a pouze v rolích bafuňářů, vyčistím si sám hlavu, protáhnu(nebo zničím;-)?) tělo a pozvu taky tímto všechny na naší Velkou cenu Kolokrámu, kterou pořádáme za pár dní u nás v Novém Boru na oslavu 50. výročí TDB :-D.

Mixér tedy ve středu volá panu Plockovi a rázem dostávám výjimku po dávno proběhlé uzávěrce přihlášek a jedu s nimi za „mix tým“ Kovo Praha. Vedle jeho třech mladých závoďáků, kteří se v mezinárodní konkurenci neztratili, za což mají můj velký obdiv, je doplňuji já sám a náš mladý kolokrámský závodník Jirka Pokorný.

Ve čtvrtek ráno, v den startu první etapy, si tedy balím věci a jedu na poslední chvíli a inkognito vstříc novým dobrodružstvím :-). 30minut před startem(jak je mým zvykem B-)) jsem v Přibyslavi, vylejzám z auta a na start jdu cca 5 minut do výstřelu, prakticky nerozjetej, s hlavou plnou očekávání, co se vlastně stane a kam až s nimi vůbec dojedu :-o???

Startovní číslo fasuju 91 a ihned mě napadá přirovnání k nové naději světové cyklistiky, Eganu Bernalovi, závodníkovi SKY ;-). Někde jsem totiž po TDF četl, že má VO2Max 91, což je neskutečný parametr! Ale co, nová naděje nebo stará naděje … uvidíme? Když to nezkusíš, tak se nic nedovíš, říkám si. Moje stávající parametry jsou diametrálně rozdílné, ale alespoň to číslo na zádech má stejnou hodnotu. Zkusím to tedy dohnat svým sebezapřením a zarputilostí – určitě by se to dalo nazvat i jinak :-D.

Počasí a úmorné vedro jsem nikdy jako závodník neměl rád a bylo vždy spíš proti mě. Stejně tak profil Vysočiny, který je jen nahoru a dolů. Dříve jsem byl schopný přemýšlet o tom, kdy a kde nastoupím do úniku, nyní jsem každou chvíli spurtoval o stošest, abych se vůbec udržel v háku. V kopcích jsem musel vždy najet pozičně dopředu, abych se měl kam postupně propadat a při tom „couvání“ doufat, že mi to nahoře vyjde a zůstanu alespoň v koloně doprovodných vozidel na dostřel hlavní skupině, jo časy a myšlenky se mění 😉 .

Psát zde pocity z jednotlivých etap je tedy v mém případě naprosto zbytečné. Od začátku závodu to byl pro mě boj odviset a dojet s balíkem co nejdál. Trochu mě mrzí jen defekt v první etapě, kdy mi praskla kladka přehazovačky, kvůli které jsem zůstal o pár pozic a minut víc vzadu. Nicméně jsem dokázal elitním jezdcům odviset tři etapy a rupnul jsem až v té závěrečné, kdy jsem přijel do cíle s mankem cca 17 minut na vítěze :-).

Připomněl jsem si tedy, jaké to je, když vás každej den ráno bolej nohy, který máte tvrdý, jako měl kdysi náš brankář Dominik Hašek své betony :-D. Jak je musíte rozjet, kdy se vždy po startu etapy jede šedesátkou a než to „praskne“ a odjede nějaký ten únik. A taky jsem zjistil, že závodnický srdce a zmíněnou zarputilost mám furt stejnou jako za mlada a že chyběj s přibývajícím věkem jen potřebné watty a regenerace 8-). Prostě nakonec jsem byl moc rád, že jsem Vysočinu zase dokončil! Sice až na 52. místě celkově se ztrátou 26minut na vítěze, ale vlastně v půlce startovního pole. Mému ročníku 1975 byl na startu věkově nejblíže jen o dva roky mladší nestor CX tratí, legendární závodník Emil Hekele ;-). Takže co, nakonec vlastně naprostá spokojenost a chuť jít na zasloužené pivo!

Moc se toho tedy za těch pár let mé absence na Vysočině nezměnilo, možná jsou jenom trochu prudší nebo delší(?) stoupání8-). Bylo zde, jak jsem již psal, opět kvalitní zajištění ze stran pořadatelů a rozhodčích, stejně tak slušná závodnická konkurence. Což je vlastně v dnešní době takový malý zázrak. Máme u nás stále dost mladých a nadějných závodníků a doufám, že časem se situace v našem milovaném sportu zlepší a najde se víc takových nadšenců jako je pořadatel pan Plocek nebo třeba můj kamarád a trenér Marek Mixa.

Naší cyklistice z mého pohledu nechybí talenty, chybí ji momentálně spíš dobré vedení, sponzoři a taky se naučit investovat prostředky správným směrem a ne jen pro vlastní zájmy a blahobyt, jak to v některých případech bývá B-)!

Takže zdar do dalších dnů vám všem, hodně úspěchů nejen na kole a zase někdy na viděnou, slyšenou nebo „počtenou“ ;-)!

Hezký zbytek léta a když vám vyjde čas, zastavte se u nás v pátek 24.8. v Novém Boru na nějaký to chlazený ze Svijan!

Cuba Libre

Kam jsem se to zase přimotal :-)? Ten porost na tvářích je prosolenej nebo prošedivělej?

Kam jsem se to zase přimotal :-)? Ten porost na tvářích je prosolenej nebo prošedivělej?

A vy, bratia naši rodní, roztratení v svete, zlorečené vaše meno, keď se nehýbete!(Janko Kráľ - Jarná pieseň) B-) ... aneb: ... do pr....! Parťácííí, kde vás mám??? To jen Jirka Pokorný testuje, jaké je to poměřit se s nejlepšími.

A vy, bratia naši rodní, roztratení v svete, zlorečené vaše meno, keď se nehýbete!(Janko Kráľ – Jarná pieseň) B-)
… aneb: … do pr….! Parťácííí, kde vás mám??? To jen Jirka Pokorný testuje, jaké je to poměřit se s nejlepšími.

.. a chvilkama se docela i jelo - jo, i do kopce!

.. a chvilkama se docela i jelo – jo, i do kopce!

Napsat komentář