Třešnička na dortu

2001 – MS Tábor junioři (1. místo), 2003 – ME Tábor U23 (2. místo), 2008 – SP Tábor (3. místo), 2010 – MS Tábor (4. místo), 2013 – SP Tábor (8. místo) …tohle všechno, a nejen to, je pro mě Tábor! Krásné to vzpomínky…srdcovka ;-)! Přemýšlel jsem, čím začít report o uplynulém ME,…a je to vlastně jednoduché. Začnu o tom, co mě nejvíce utkvělo v paměti. Atmosféra a fantastičtí diváci.Tímto všem moc děkuji! Hnali jste mě, jako bych jel o bednu a v cílové rovince mě šel až mráz po zádech, ten náboj a ty emoce byly všude kolem – to by roztočilo turbíny v elektrárně! DĚKUJI!!! To, že jsem se nominoval a mohl opět obléknout „repre kůži“, byla pro mě čest. Popravdě jsem to nečekal. Nemám tolik času na trénink a jsem teď spíše amatér, který se kolem jen baví,…a o to víc si toho vážím. Před 3 týdny jsem si slušně zazávodil v Hlinsku a další den v Jičíně. Cítil jsem, že jde forma nahoru a měl chuť do tréninku. Tři dny po závodním víkendu jsem se vydal potrénovat do Jizerských hor. Vojta Č. se ke mě přidal autem a tak jsem byl rád, že nepojedu sám. Vše šlo hladce, ale v závěrečném stoupání na Ještěd mi slušně seklo…ihned se dostavila chuť na „količku“ a tak mi ji Vojta nahoře připravil. Kopnu ji do sebe, obleču vestu a valíme dál s tím, že pod Ještědem se svezeme chvilku rychle za autem. Jenže při sjezdu se mi chutná „količka“ vrátila a putovala ze mě :-(. Říkám si: „tvl co to je, to se mi nikdy nestalo“ , vypláchnu si pusu vodou a valím dál. Vojta ke mě přijede se slovy : „co vyvádíš“? Říkám: „poblil jsem se, malá reklamačka :)“ …následuje společný výbuch smíchu s konstatováním, že pod kopcem dáme chvilku jízdu za autem a uvidíme co dál. Od tohoto okamžiku se můj stav zhoršoval a zhoršoval a následující tři dny jsem strávil na záchodě a v posteli. Nic moc, ale tak nějak jsem se z toho dostal…bohužel jsem neměl moc prostoru dát se dostatečně dohromady, protože na následující 3 dny jsme měli naplánované „neplánované“ stěhování celé firmy, takže od rána do večera jsem se nezastavil. Den po stěhování, cca 7. den co jsem skoro nic nesnědl, jsem vyrazil na kolo. Jel jsem neskutečný(!) průměr 24,5 km/h a pocity po těle byly dosti mimozemské :-D. Takže znovu zalézám do postele a dávám si dva dny opravdový klid. Bohužel musím vynechat pohárový závod v Holých Vrších. V den jejich konání jsem jel, de facto, po 10 dnech první trénink…týden do ME. Takže příprava nebyla vůbec ideální, vzalo mi to dost sil a také 2kg váhy…nyní mám 71,5 😉 V úterý a ve středu jsem si dojel potrénovat na již postavenou trať do Tábora, respektive nebyl to klasický trénink, jen jsem se snažil rozhýbat tělo a důkladně si prohlédnout/zmapovat terén. V pátek ještě na otočku za Zuzkou srovnat tělo a na jehličky. V sobotu, den před závodem, přijíždím opět do Tábora. Dám 45 minut na silnici a podívat se na trať, kde jsme měli sraz s Borym a Vojtou. Zkusili jsme si různé stopy v technických pasážích a vyslechli si pár rad od trenéra…vše je O.K., už se jen dobře vyspat a jdeme do boje. Večer ještě s Pavlem Bryndou protáhneme tělo, proklepeme svaly a nakažlivým smíchem uvolníme hlavu – důležitá věc :-D! Neděle – spánek celkem O.K, ke snídani si dávám klasicky kaši a od Boryho vlastnoručně připravené espresso ;-). Na trať přijíždím po 11h, mechanik Pavel Čábelický se vrhá doladit kola a já sonduji u tratě a povzbuzuji závodícího Ťoupiho ;-). Následuje předzávodní rozjetí na válcích, 3 kola obhlédnout jak vypadá trať a ve 14:30 jdeme na to. Na startovní lajnu jdu jako předposlední, za mnou už jen biker Honza Škarnitzl…tak se na sebe podíváme a s úsměvem a s husitským Hrrr na ně ;-)! Minuta do startu a trošku stresu, nestíhám se svléknout do kombinézy…ufff povedlo se, 30 vteřin do výstřelu a usedám na kolo… První kola jsou vždy hektická, každý se snaží dostat dopředu, ale já cítím, že dnes to nebude můj den…bohužel nohy nejedou a trpím…chvilku jedu s Lubošem Petrušem, ale nestačím jeho tempu. V hlavě mi to šrotuje a jsem na sebe naštvaný, že podléhám panice. Naštěstí si rychle uvědomuji proč tady jsem, chvilku si zvolním a poslouchám dav diváků podél trati…ano, proto tady jsem! Užít si závod, to je oč tu běží a zhruba od poloviny závodu, i když to bolí, si začínám užívat každé šlápnutí, každý nádech, každé přeskočení překážek, za kterým je obrovská odměna za povedený „jump“ ;-). Poslední kolo a hlavně vjezd do cílové rovinky je natolik emoční, lidi blázní a bouchají, že zvedám ruce, tleskám a raduji se, jako kdybych si jel pro medaili…Jóoooo! Jsem v cíli, dal jsem to… Jsem šťastný a spokojený. Výsledek neřeším, ale ten pocit a ta energie je něco, na co se nedá zapomenout a já všem upřímně ještě jednou děkuji…a velké díky také patří všem Táborským pořadatelům, kteří toto pro nás dělají 😉 Co bude dál? Jsem od 5.h vzhůru a cestoval jsem do firmy, spousta práce přede mnou a když se podívám z okna jak tady leje, tak dneska si dám volno 😉 A v sobotu ahoj v Uničově na dalším dílu Toi Toi cupu ;-)! Písmák Bínič

 

… alespoň teď se mi můžeš chvíli koukat na záda.
No jo, kolem kolíku se to musí umět rychle protáhnout i po svejch …
To se s tím člověk čistí a za chvíli budou z…..ý! Kde jsou další rezervní?
A „válcujeme“! 🙂 Šikovná věc, jenom nedoporučuju používat v panelákovým bytě – o vašem tréninku ví v momentě všechny partaje …
S tou „jógou“ nepřehánět! To taky jednoho potom nemohli půl dne rozbalit!!! 🙂 Takhle kdyby tě přinesli na start … 🙂
… předstartovní pokec s kámošem – Steve Chainel.
Všude se vybaluje a ladí … bude to třeba, pojede se zostra!
Palce nahoru, dobrá nálada (nebo dobře utajenej stresík 🙂 ? )
… cože? Já už pucuju třetí, snad to bude stačit???
Rozběhnout, odrazit a hlavně (!!!) dosednout na to správný místo … 🙂
… a namazal jsem si, co se dalo …
Jo, zatím ještě pořád v čistým a dodáváme si kuráž kde a s kým to jde!
Nee, to není D.Craig a záběr z nové bondovky „Tabor“, to je jenom obyčejnej Bínič na cestě … 🙂
… a konečně taky na trati! 🙂
Jednoduchý, ne? Stačí mít šikovný motivační heslo nebo si třikrát přečíst vynikající román Jak se kalila ocel …
… nebo Jak jsem se stal „blátošlapem“! 🙂 Čau příště!

Napsat komentář