Sváteční závodění

Sváteční závodění. Martin na bílém koni do Uničova, kde se konal další závod ČP v cyklokrosu/Toi Toi cup, naštěstí nedorazil, a tak se dal tušit rychlý závod. Po ME v Táboře jsem se cítil celkem dobře a po pondělním celodenním sezení za stolem jsem si v úterý naordinoval lehké protočení nohou. Ve středu už jsem absolvoval bojový trénink z Mladé Boleslavi, kde jsem byl na rhb (díky Zuzko!), až do do Tuchoměřic – suma sumárum 110km, 3,5h v sedle. Počasí bylo nic moc, pršelo, foukalo, ale na to se krosař nesmí ohlížet a vlastně mě to celkem i bavilo ;-). V pátek jsem dal doma klasický rozjížděcí trénink. Na dvě hodiny roztočit nohy (zase jsem zmokl) a odpolko jsme s Pavlem Čábelickým vyrazili na trip. Pro změnu celou cestu pršelo a já si říkal, že sobotní závod bude asi pěkný masakr. Avšak ráno, po skvělém spánku, nás probudilo slunce! Krása, těším se na dnešní výzvu. Trať v Uničově se oproti předešlým rokům vůbec nezměnila a byla téměř suchá – nádhera! Slibovalo to tedy „letecký den“. A také to tak bylo! Kolokrámnická lebka provětrala perutě – létala ;-). Měl jsem celkem dobrý start a od začátku cítil dobré nohy. Hodně se míchalo pořadí a každý se chtěl dostat na co nejlepší pozici. Z té mlýnice se po dvou úvodních kolem utvořila vepředu větší skupinka, která se rozdělila na 1-2-5, z toho já se zabudoval ve zmíněné pětce v boji o brambory. Nohy se točily výborně a jel jsem celkem v klidu. Četl jsem si, kdo kde dělá chyby a užíval si závod – tak jak to má být. Bohužel, po polovině závodu, kousek před cílem na rozbité cestě, prorážím přední gumu a začínám se propadat …, do …!!! Pochopitelně tady nemůžu napsat, co všechno jsem vypustil z pusy, krom trpkého odplivnutí…, ale zkrátka i toto patří k cyklokrosu :(. Depo bylo poměrně dost daleko a přiznám se, že jsem pomýšlel na to, že to zabalím… asi tak. Vzápětí si ale uvědomuji, že jsem si přijel užít závod a to, že se mi jede dobře, zkusím zúročit. Dojíždím do depa, měním „stroj“ na čerstvých „Tufíčkách“ a zhruba z 20. pozice se s tím pokouším ještě něco udělat. Mám na to cca 25min. Jde to a nohy jedou. Do posledního kola najíždím na 13. místě, ale desítka je na kousek…bojuji, posouvám se vpřed, vsazuji poslední dlouhou rovinu před cílem a dotírám na desátého Hunyho (pro neznalce – Martin Hunal), ale opět prorážím gumu a cílem projíždím na 11.místě….někdy je to pech! Jo, přiznávám, byl jsem po dojetí naštvaný, ale brzy mě to opouští a mám radost ze závodění a podaného výkonu ;-), o to jde. Hned v neděli odlétáme s Klárou na dovolenou – co myslíte, kam to bude? Ano, Mallorca :-)! Zkrátka odpočinek s kolem, se sluncem nad hlavou a hlavně(!) bez počítače…to je to, co právě potřebuji nejvíc a moc se těším! Děkuji všem za podporu a brzy zase ahoj ;-)! písmák Bínič

Tak pojď, malá, za chvíli půjdeme do toho
Nějak se mi zrychluje dech … Máte to taky tak?
Jak to dnes vidíš? Asi pojedu jak ďas! 🙂
… začíná ten správnej šmelc!
Aha, tamhle se dělá mezírka, tam bych to mohl poslat …
Lidi, když ty nohy jedou, je to úplně o něčem jiným! 🙂
… pak si můžete ty kluky po trati občas pěkně povodit …
… a rozdávat si to s nima …
… a chvilkama ten kalup ani objektivy nestíhaj! 🙂
Dnes si na těch nakloněnejch rovinách připadám jak kamzík! Jede to …
… co jsem říkal? Stačí trochu zabrat a jsem nahoře.
Je to cyklokros, takže se musí počítat i s tímhle. Kolo na rameno a pěkně zostra nahoru – po svejch! 🙂
Jo, takhle to má vypadat! To není žádnej utrápenej výraz! Tady se díváme do tváře hladovýho chrta v plným tempu!
… je mu to vidět v očích – i přes ty brýle! 🙂
Nebudeme si hrát až na takový slušňáky – tohle je k nasrání!!!
… to be or not to be? Jet nebo nejet??? Nechtějte vědět, co se všechno v tuhle chvíli honí v hlavě … 🙂
Asi se na to, přátelé, vy…!
Ale, ku…! Co bych to byl za závoďáka!

 

Napsat komentář