Oceáne temný, jak duše má …

… na Mallorce není touto dobou jen hezký počasí, ale dost často bývá pěkně zataženo a někdy fouká tak silnej vítr, že jsou i palmy na pláži ohnutý a ptáci raději chodí pěšky…. a neznalí lidi mi pak furt dokola říkaj : „… jo jo, to se někdo má, že je několikrát za zimu na tý Mallorce…“, a nebo: „…co tam děláš celý ty dny, když nejsi na kole?“ To je otázka. To víte, není to Marino Venetto, já nejsem Bob Saint-Clare, takže se nedá čekat moc dobrodružství ani té erotiky … :) Pro někoho by to bylo spíš, jak říkal táta Homolka, jen pláč a skřípění zubů …

Tak třeba jeden kámoš, když tam se mnou jel poprvé, mi před odjezdem volal, že s sebou vezme tenisový rakety a půjdeme si po tréninku zahrát na kurt, abychom se prej do večera nenudili :)! Po dvou dnech a 300 kilometrech v nohách, ležel v posteli a nechtěl jít ani na večeři jak byl mrtvej …. na tu nudu tak nějak nebyl čas :).
Možná by se dala najít chvilka na malé opakování z fyziky – znáte zákon o zachování hmoty? V tomhle případě zákon o zachování energie? Asi se divíte, co to sem tahám, že to sem nepatří … Ale jo, patří. Když si totiž tu cyklistiku chcete opravdu pořádně užít a ne jenom se vozit, chce to obrovskou dávku energie, kterou do toho chtě nechtě musíte napumpovat. Jo, taky to často pořádně bolí – jako každej skutečnej zážitek – aby byl opravdovej, musí být intenzivnííí!

A když potom tu dlouhodobou dřinu a všechny s tím spojené prožitky pořádně protřepete jak barman v „šejkru“, tak potom to přijde. Máte pravdu, je to někdy jenom neúměrně krátkej čas v porovnání s tím, jak dlouho před tím trpíte, ale i ta chvíle, kdy se najednou cejtím nabitej energií jak atomovej reaktor, to je něco, o čem se nedá vyprávět, to se musí prožít! Takže tahle moje soukromá soustředění, i když o nich píšu nebo jsem dřív několik let psal většinou s nadsázkou, jsou takovej dobrovolnej výcvikovej lágr, kdy to bolí a člověk sedí denně několik hodin v sedle a jen šlape a šlape. Vyčistí si ale přitom hlavu od všech starostí a domů se vrátí víc unavenej než odjížděl :). Navíc je to na ostrově v tuhle dobu prakticky nákladově (pokud započteš energie, co zaplatíš doma na složenkách za topení a jiné) levnější, čehož důkazem je to, že přes zimu je po hotelech vedle cyklistů a triatlonistů snad celý „důchodcovský“ Německo. Některý důchodce z Germánie zde potkávám řadu let a vždy mě to vyděsí :) …

Je to samozřejmě o tom, co sám od sebe chceš a očekáváš, jak si to uděláš tak to máš. A bejt na jaře opět ve formě bez tvrdé přípravy nelze. Proto se tam nyní v zimě vracíme každý rok – pozdravit staré známé důchodce a „něco pojezdit“ … :). Člověk po Vánocích zhubne a cítí se zase o něco líp, když večer moc nechodí na pivo :)! Jo a přitom se těšíme, až k nám zase dorazí teplo a až přijde ta omamná a návyková chvíle, kdy se ten náš reaktor rozjede na plnej výkon!

Ono by se o tom dalo psát a povídat hodiny … ale to je jen pro pár bláznů a pacientů kola jako jsem já sám :).

Tak ještě jednou Vám přeji do Nového roku úspěch a hodně kilometrů na kole.

Cuba Libre

26220918_1635393813187798_2601206729235702858_o

Napsat komentář