Mateřská končí, zpátky do závodů

Mateřská končí, zpátky do závodů

Zdravím příznivce okřídlených lebek. Po opravdu dlouhé pauze, kterou má na svědomí budoucí člen kolokrámského týmu, který se zčista jasna vylíhnul u nás doma a značným nárůstem lenosti a podkožního tuku, jsem se rozhodl pro radikální řešení, naskočit zpátky do závodního rytmu.

V mém případě se ovšem nejedná o plnohodnotný návrat do pedálů kola, ale spíše k běžeckým keckám. Závodní tretry jsem samozřejmě tímto nepověsil na hřebík, jen je nechávám ještě trochu vyvětrat, aby na příští sezonu byly svěží.

Předposlední zářijový den mě dohonila myšlenka, že polehávám už dost dlouho a měl bych donutit mysl, aby pohnula mým zadkem. Přihlásil jsem se na 11 kilometrový krosový závod Velké Skály, který se koná nedaleko mého domovského Děčína. Trať je krásná, svižná a zatraceně kopcovitá. Takže na restart po roční pauze úplně ideální. Pokud by to nevyšlo, domů se můžu i doplazit .

Každý, kdo kdy běhal ví, že musí zapomenout na to, jak se cítí na kole a přejít do jiného levelu. Tepy lítají zatraceně vysoko a odpočívat se dá až v cíli. Já sám jsem pako, které uznává jedinou strategii – po startu vypálit na 100% a držet plný plyn, co to jde. A když to nejde tak zatnout zuby a ždímat se na doraz. Dost často se mi díky tomuto způsobu závodění podaří se maximálně odpálit a je z toho kulový. Ale co, hlavně, že je sranda.

Takže strategie je dána, řídil jsem se jí i tentokrát. Po zahřívacích asi pěti stech metrech rovinky se země zvedá proti držce. Nohy a plíce musí zvládnout 20% stoupání. Tady se snažím rozhodnout závod. Je to místo, kde se skoro každý lekne toho, že do cíle je ještě daleko a není třeba se tady vystřílet. Je to sice pravda, ale ne pro mě. Já to naopak hrnu, co se dá. Dílo se daří a na špici se usazuji já a Tomáš Kolařík. To je pro mě dobré znamení. Vím, že se poběží rychle! Pro mě bohužel trochu moc rychle!!

Koláč byl před lety opravdu elitní orienťák a je mi jasný, že v něm je ještě dost z jeho nejlepších let. Na druhou stranu mám, co jsem chtěl. Závod rozběhnutý na plný kule a parťáka, který mě rozhodně nebude brzdit. Nebudu to protahovat a přejdu k tomu hlavnímu, valí se nahoru, dolů, nahoru, dolů a
pak zase nahoru, dolůůů. Koukám, že do kopce se držím hodně slušně a spíš mám pocit, že jsem víc na koni. Jenže směr dolů z kopce je to, co nás rozdělí. Tomáš má prostě skvělou běžeckou techniku a já spíše běhám jako postřelený prase.

Nezadržitelně se mi vzdaluje ve skoro posledním těžkém,
technickém klesání a naděje na to, že ho v posledním výběhu ještě doženu se tady rozplývá jak zmrzlina v kafi.
V posledních desítkách metrů se tedy snažím bojovat alespoň o to, aby mezi námi nebyla moc velká díra a o udržení druhého fleku. To sice není stejné jako špurtovat a první místo, ale i tak se šroubuju¨do obrátek, jak jen umím.

Na konec musím před jeho výkonem jen smeknout a doufat, že si to někdy prohodíme.

Jako další víkendovou odpalovačku jsem si naplánoval hodinovku na dráze. Prověrka charakteru, technické vyspělosti a ochoty čtyřicetkrát obkroužit ovál jako nějakej magor.

Těšte se na report.

Burák

O-ou, kopec „jaxviňa“ …
… hrnu do cíle …
… cink cink s malým Burešákem 🙂

Napsat komentář