Malevil … a konečně to chytlo p(P)lamenem! :)

Malevil … a konečně to chytlo p(P)lamenem! :)

A už k vám letí éterem reportáž z dalšího klání! 9.června se u nás na severu konal další závod. Malevil Cup – říká vám to něco? :) … tipuju, že někteří se asi „chytají“ :).

Tak, konec srandy, za ta léta už si vydobyl své jméno a pevnou pozici v kalendáři a hlavně v hlavách všech nadšenců. Trasy: 25, 45, 65 a 100km – jasná věc. Mě, bohužel, (nebo spíš, bohudík 😀 ) pustili nejvýše na těch 45 km. No nic. Není co řešit – šel jsem do toho.
Je to známej závod, je to vlastně doma, takže běžná rutina a k tomu „netradiční“ nervy :). Rozhýbání kloubů, rozjetí se, provětrání plic, několikanásobné vyčůrání … – příprava podle osvědčeného recpetu. Všechno to nějak rychle uběhlo a najednou! Najednou stojím na startu. Stojím tady a v hlavě se mi honí všelijaké myšlenky – hlavně o tom, že by to chtělo konečně nějak podstatně promluvit do celkového hodnocení … co třeba takhle vítězství??? :) O tom se krásně mudruje, ale! Na startu kolem mě byli velmi dobří bikeři – do hlav jim sice vidět nebylo, ale o čem asi tak všichni přemýšleli??? … ale kdo to nezkusí, ten …, co?

Bum – vystartovalo se! Od prvních šlápnutí jsem „čeřil vodu“ zhruba okolo 3.místa. Upalovalo se dál a držel jsem se ve velké vedoucí skupince, ale i tak se mi to moc nelíbilo.
Čeho je moc, toho je příliš nebo jak se říká: … mnoho psů – zajícova smrt :) …raději bych, aby nás jelo míň… Co pro to tedy udělat? Na nějakém patnáctém kiláčku byla louka, hodně rozdrncaná. Celopéro tedy můj Epic na ní letěl krásně, tak proč toho nevyužít. Na louku navazoval „taháček“ směrem nahoru, tak jsem šel na vedoucí pozici a trošku roztočil nohy… a hele?! Jsme na kopci a jsme jen ve třech – no to je super!!

Tak jsme tedy ve třech, relativně v klidu :), pokračovali.
Dojeli jsme na další úsek, pro mě velice zábavný. Přišel na řadu dlouhý singl, a tam jsem šel na vedoucí pozici! A letěl jsem dolů… ale bacha! Tentokrát jsem se tak bál defektu, že jsem jel opravdu opatrně, ale i tak jsem borcům odjížděl a stíhal mě jen Honza Matoušek, který jel taky ne celopéru.
Zmákli jsme tedy singl a byli jsme na čele závodu dva.
Teď nastoupila taková ta „klidová fáze“ – nějaký kopce, singly, louky, beton,… tahal jsem od té doby, což byl, podle mého odhadu, cca 25.kilometr, asi tak z 90-ti%! Nevadilo mi to. Ten den jsem se cítil strašně dobře a to člověku dává křídla :)!

Blížil se konec závodu – zhruba na 44. km byl sjezdík, už poslední, no a tak jsem to pustil hlava nehlava dolů!
Vydechnu, otočím se a … měl jsem asi 300 metrů náskok! Vzal jsem tedy za to a upaloval do cíle. No, to ale nebylo zrovna nejlehčí! Najednou se to začalo zvedat … :( a musel jsem se vyškrábat na poslední kopec. V tomhle kopci jsem ze sebe vydal opravdu maximum, což jsem zatím snad nikdy v životě ještě neudělal.

Dorval jsem to nahoru a dojel si po louce do cíle. Vyhrál jsem :) :) :)! Jak v kategorii, tak na trase. Pocity? Jsem hrozně spokojenej, že se mi konečně tuto sezonu povedl pořádně nějaký závod. Trať byla velmi zábavná a fakt jsem se nikde „nenudil“ :).

Taky bych opět rád poděkoval! A to jak rodině za podporu tak i všem ostatním co mi fandili a pomáhali – Díky, díky, díky!!! Kolokrámu a také SKR za nové, krásné a velmi kvalitní „vyhrávací“ dresy.

Plamínek

V klidu na startu, žádnej stres!

V klidu na startu, žádnej stres!

Hon na lišku (na Plamínka) ...

Hon na lišku (na Plamínka) …

Kluk na třetím fleku asi nestihl bednu ...nebo odjel, když začalo pršet :)

Kluk na třetím fleku asi nestihl bednu …nebo odjel, když začalo pršet 🙂

Napsat komentář