Když jsem letos přijížděl do areálu, stan našeho týmu byl hned pod tou „mojí“ mezí. Nechtěl jsem opakovat svoje chyby a na závod jsem se pečlivě připravil. Nohy pojedou velice dobře, to jsem věděl ze Šely a Pražských schodů, ale potřeboval jsem, abych neudělal žádnou technickou chybu.

Trať jsem proto najížděl už od čtvrtečního večera. V neděli už jsem si byl 100 % jistý ve všech pasážích. Bike také dostal pořádný upgrade, jako třeba nové prototypy galusek od Tufa. Ladili jsme ho pozdě do večera s tabulkou čokolády, to abych se trošičku víc nacukroval

V neděli jsem byl poměrně nervózní a šel se rozjet už dvě hodiny před závodem. Těsně před startem ještě na trať zkontrolovat novinky a pak na startovní rovinku. Pokaždé, když se jde na start, váháte, jakou zvolit stranu. Já osobně volím místo hned vedle bariéry. Je tam totiž mnohem menší riziko pádu než uprostřed celého startovního pole. Během mžiku můžete ztratit i třicet pozic, nebo je taky získat. Vše je o pocitu, v Novém Městě jsem si stoupl na levou stranu.

Po startovním výstřelu se balík rozletěl šíleným tempem, ale na to doplatila celá pravá část startovní ho pole, někdo to přehnal se snahou a smotal půlku balíku. Jednou to vyjde, po druhé nemusí

V nájezdovém kole jsem se posunul slušně dopředu. Při projíždění pasáže Rock N´Roll jsem dolítnul Juliena Absalona, který měl na této pasáži problémy. Zatlačil jsem ho a jel s ním dva okruhy. Nejdřív jsem si myslel, že se vyvezu s Julienem dopředu, ale bohužel to nebyl jeho den a v jednom z kopců ho naše skupinka dokonce ztratila. Musím přiznat, že mi to dodalo hodně sebevědomí.

V jednom z výjezdů jsem za sebou dokonce zahlídnul fenomenálního cyklokrosaře Svena Nyse, ale divácká kulisa byla tak neskutečná, že i taková ikona jakou je Sven Nys, nás nedojela. V tréninku jsem stoupání na Expert Climb 2 skoro nevyjel, ale při závodě jsem ho letěl díky neskutečnému povzbuzování. Atmosféra byla opravdu neopakovatelná. Je ale pravda, že v zahraničí nepotkáte moc diváků fandících s motorovou pilou

Do posledního kola jsem najížděl zhruba na dvacáté pozici. Bohužel kousíček před cílem na pasáži Rock N´Roll jsem šel přes řídítka. V cíli byl pak mohutný sprint s Stéphanem Tempierem o dvacátou první pozici, kterou jsem získal pro sebe.

Neskutečný závod – neopakovatelná atmosféra. Tak by to mělo vypadat. I divákům se to prý líbilo.

Příští týden se jede další závod Světového poháru, tentokrát ve francouzském La Bresse. Na startu nebude opět chybět lebka s křídly a erb našeho lahodného moku ze Svijan! Jsem rád, že jsem mohl podpořit už tak úspěšný víkend pro barvy Kolokrámu a Svijan. Úspěšný díky hovaďákům, jakými jsou J. Svoboda, R. Heczko a L. Sýkorová, kteří ovládli Mamut tour 2012!

V sobotu se nám opravdu zadařilo, byl jsem překvapený, že Kolokrám je stále jeden tým, tým kde si umí závodníci navzájem pomoct. Velmi aktivní byl od začátku hlavně Jirka Říha, který několikrát zkoušel odjet, buď sólo nebo v různých skupinkách a snažil se tak rozpohybovat hlavně naší konkurenci, mohli jsme tak v klidu šlapat ve skupině a šetřit síly na další kilometry, ve kterých šlo hlavně o vítězství na pěti horských a jedné rychlostní prémii.

V nejdelším úniku první poloviny závodu byl však nakonec náš Daniel Veselý, který jak je vidět i v reportáži na Roadcycling.cz vyhrál nejtěžší prémii ve stoupání na obávané “Grapy” Odstup uprchlíků jsme však drželi do 2 minut a nechtěli tak riskovat pozdější sjíždění, které by nás mohlo stát dost sil. Dan opět ukázal, jaký talent v něm je, i přes studium na VŠ a absenci tréninku je schopen stále slušně závodit.

V té době se již dost ochladilo a z ranních 26 stupňů bylo někde kolem 12. Nenastalo jen chladno, ale přidal se i déšť. Mně osobně to sedělo, cítil jsem se v tom jak ryba ve vodě Je to vše z mého pohledu jen o psychice, spousta závodníků v tu chvíli totiž začíná myslet spíš na to, jak co nejdříve z kola slézt, než jak dál závodit.

Ve větru ještě před rozdělením tras odjíždí do samostatného úniku naše nová posila z Liberecka Robert Heczko, který si během pár kilometrů vybudoval náskok kolem dvou minut a tím si zajistil vítězství na “krátké” 130 kilometrové trati.

Od 150. km se již závodí nadoraz a nikdo nenechává nikomu nic zadarmo, mám v tu chvíli letos zatím podezřele víc energie, než v letech předchozích, doufám že to není poslední záchvěv před smrtí Mamuta jsem nikdy nevyhrál – buď mi chybělo v koncovce potřebné štěstí nebo na to prostě nebylo, tak jsem chtěl letos při šestém startu vše napravit.

V posledních 14 dnech jsem vyhrál tři regionální pouťáky a měl tak alespoň i přes pracovní stres dobrý pocit, že forma jde nahoru. Stejně tak se snažil i Tomáš Dudek, který mě osobně překvapil tím, jak dlouho se držel v první skupině, doufám že nás všechny letos konečně překvapí dobrým výsledkem, v kopcích je výborný a snad už také začne víc přemýšlet takticky

Vše nakonec dopadlo pro mě a celý Kolokrám dobře, vyhráli jsme tak i trasu maratonskou – a to hned dvakrát, mezi ženami opět zvítězila naše Lenka Sýkorová, která jak je u ní již zvykem porazila i více jak polovinu startujících mužů.

Největší radost však přišla až v neděli kdy se v NMNM při světovém poháru v XC v elitní kategorii umístil náš borec Jirka Novák na velmi pěkném 21. místě a dokázal tak nejen sobě, co v něm opravdu je! Pevně věřím, že jeho největší výsledky teprve přijdou.

Autorem fotografií je Vít Kocián, kompletní komentovanou galerii naleznete na www.roadcycling.cz.

Krásné zázemí propůjčuje nádvoří hradu Helfštýn, kde je cílová páska všech tří tras. Ta nejdelší, mistrovská, byla na poctivých 93 km. Páteční průtrže mračen podmáčely celou trať. A tak v podvečer závodu nastalo harakiri ve volbě vzorku na závod. Já měl volbu velice těžkou a to v galuskách xc2 nebo xc2. Zvolil jsem pro to xc2 a šel v klidu spinkat.

Celé startovní pole se tísnilo na náměstí v Lipníku nad Bečvou. Kapsy dresu jsem měl narvaný tyčkama, gelama, cukrama. Na 9. hodinu ranního času jsem byl připravený v první vlně startovního pole. Po startovním výstřelu se jelo celkem svižně a na konci prvního „pytle“, kterým byl průjezd Helfštýnu, čítala první skupina šest pasažérů. Jmenovitě J. Kulhavý, P. Boudný, K. Hynek, J. Jobánek, O. Cink a já.

První část závodu je velmi zajímavá a hrává. Plná singletracků a lávek a zajímavých průjezdů. Druhá část je už nudnější, pouze do tahu, plná cest po loukách a s kopci jako Uhřínov a Peklo, kde je stoupání široké a technicky nenáročné. To nahrávalo za námi jedoucímu Hruškovi s Ježkem, kterým první techničtější část maratonu nesvědčila. K. Hynek měl v jednom ze sjezdu problémy a namotal šaltr (přehazovačku) a ve zmiňovaném stoupání na Uhřínov odlítnul také Jobanek.

A tak jsme pokračovali už pouze ve čtyřech. V Pekle jsem se pokusil roztrhat skupinu, ale to se nepodařilo, a tak jsme trochu zvolnili na finálový boj. Já osobně už zvolnit musel, pomaličku mně začaly docházet síly. Nikomu se nechtělo ani moc tahat, bylo to asi zapříčiněno i mistrem světa J. Kulhavým. Jarda byl jasným favoritem závodu a tak nebylo výhodný mu tahat špic. Během malého zvolnění naší skupinu dojela dvojice Hruška s Ježkem a nastal rozhodující okamžik závodu. Odjela trojice Kulhavý, Boudný a Hruška.

Zbytek závodu jsme jeli kousíček za nimi, ale síly na dojetí už nebyly. Výjezd do cíle na hrad Helfštýn si ani nepamatuji. Trochu na mě padla únava a společnost mi dělalo maximálně černo před očima. V cíli to bylo slušné páté místo, ale musím dodat, že jsem si sliboval trochu víc. I když jsem bral Šelu jako trénink na nadcházející světový pohár v Novém Městě na Moravě, který se koná již tento víkend. Zaměřte se na časové rozestupy v cíli jednotlivých závodníků v první desítce, klasické cross country na 93 km

1. Jaroslav Kulhavý (Specialized racing) 3:46:58 hod
2. Pavel Boudný (Česká spořitelna Specialized) +0:23,6 vt
3. Jan Hruška (Toyota Dolák) +0:34,7
4. Václav Ježek (Alpine Pro Author) +1:51
5. Jiří Novák (Remerx Merida Kolín) +2:05
6. Ondřej Cink (Merida Biking) +2:52
7. Jan Jobánek (Merida Biking) +4:29
8. Petr Šťastný (Česká spořitelna Specialized) +7:01
9. Ondřej Fojtík (Toyota Dolák) +8:09
10. Jan Nesvadba (Madeta Fitness Specialized) +8:46

Foto: MTBS.cz

Osmdesátičlenné startovní pole reagovalo na každý pokus o únik a nikomu se tak nepodařilo odskočit. Plzeňskou Grand Prix SPOKE.cz, navíc završil traťovým rekordem Radek Bečka (FOCUS Cycling Team Znojmo), který proťal cílovou pásku jako první. Posunul tak již svůj rekord z roku 2008.

Přinášíme podařené fotky od Tomáše Tesaře, na jeho webu www.cyclist.cz si můžete prohlédnout kompletní galerii.

Ale už v minulem týdnu v Houffalize jsem si potvrdil, že nohy nejedou opravdu špatně, a tak jsem se těšil na srovnání s českou špičkou. Na startu jsem byl nastoupený v první řadě, ale poslední dobou jako by mi to bylo úplně k ničemu. Protože po startovním výstřelu se pohybuju v místech, kde nemám co dělat. Zbytečně pak musím dojíždět špici závodu a díky tomu jsem prokaučoval i tento závod.

Po startu se odpojila hned silná dvojice ve spojení H. Škarnitzl a O. Cink. Za ní pak následovala trojice P. Boudný, K. Hynek a já. Zkoušeli jsme dojet čelo závodu, ale dvacetisekundové manko akorát narůstalo, a tak z toho zbyl „pouze“ boj o třetí pozici. P. Boudný a K. Hynek hají barvy České spořitelny Specialized – byl jsem byl trochu nervózní, co na mě kluci vymyslí. Když po sérii nástupů zůstala skupinka i do předposledního kola kompaktní, začalo se trochu taktizovat.

Předposlední kolo jsme jeli opravdu krokem a šetřili síly. Bylo jasné, že se rozhodne na panelovém stoupání. Panelka končila totiž dlouhým technickým úsekem, který vedl až na cílovou rovinku. V tomto úseku nebyla skoro možnost předjíždět, a tak kdo najížděl první, měl velkou výhodu. Ve výjezdu nastoupil K. Hynek, ale jediný kdo odpadnul, byl P. Boudný. Vyvezl jsem se za Kristiánem a na horizontu mu nástup vrátil. Do terénu jsem vjel jako první a do cíle si třetí pozici s přehledem a jistotou pohlídal.

Třetí místo v cíli není špatné, ale trochu mi kazil radost skvěle jedoucí O. Cink, který si druhým místem za H. Škarnitzlem zajistil třetí místo do Londýna. Nálada se mi zvedla až večer, když jsem upíjel Svijanskou jedenáctku a řešil závodní plán do dalších týdnů. Nic se nevzdává!

Mistrovská Šela, Pražské schody a Nové Město na Moravě, tam všude musí být křídla Kolokramu vidět a já se o to postarám!

Seznamovačka probíhala opravdu jen ve velmi pohodovém rytmu. V Houffalize si s tratí pokaždé opravdu vyhrají a ta letošní připomínala, v Belgii tak populární, cyklokros. Okruh nenechával nikoho na pochybách, že by se při závodě mohl chviličku nudit.

Sobotní ráno byl vypsán trénink pro závodníky, a tak všichni pilovali sjezdy a technické pasáže. Trochu rozjet nohy na Rue de la Roche podél vody a pak na okruh najet si tu správnou stopu. Dva okruhy volněji a pak jeden svižný, tak abychom zjistili, jestli naše stopa je opravdu ideální i v rychlejším tempu. Pak znova oblíbená rovinka podél vody, ale tentokrát už na vyjetí.

Odpoledne jsme strávili na pokoji v peřinách a v péči našeho šikovného maséra R. Fišnara. Před večeří jsem to nevydržel a ještě šel na chvilku lehoučce protočit nohy, aby líp chutnalo, když dveře našeho hotelu zdobily nálepky Michelinu

Závod byl naplánován na druhou hodinu, díky bohu nepršelo! A tak jediné, co nám mohlo krapek kazit náladu, bylo chladné počasí. Ale všichni mají stejné podmínky!  Nohy jak baletka, v krvi adrenalin, bohužel to vše až v Xté řadě se startovním číslem 79. Absence světového poháru v Pitermarizburgu jde opravdu znát a tak nezbývalo nic, než se pořádně poprat.

Nájezdový okruh nedával šanci na předjíždění, a tak  mi v prvním kole  v depu hlásili sedmdesátou pozici.  Sice jsem každé kolo přelétával velké skupiny závodníků a stále zrychloval, ale na lepší jak čtyřicátouprvní pozici to nedalo. Jediné pozitivum je alespoň padesátásedmá příčka v celkovém pořadí, která mi dává mnohem lepší startovní pozici na příští světový pohár, který hostí Nové Město na Moravě, kde se doufám budu moct poprat o lepší pozice.

Na MTBS.cz si můžete prohlédnout fotogalerii ze závodu, kde je dobře vidět technická náročnost trati.

Výsledky Elite muži:

1. Julien Absalon (FRA, Orbea) 1:30:22 hod.
2. Nino Schurter (SUI, Scott SwissPower) +38 sek.
3. Marco Aurelio Fontana (ITA, Cannondale Factory) +1:03
4. Burry Stander (RSA, Specialized Racing) +1:20
5. Manuel Fumic (GER, Cannondale Factory Racing) +1:34
6. Florian Vogel (SUI, Scott SwissPower)
7. Stéphane Tempier (FRA, TX Active Bianchi)
8. Jean Christophe Peraud (FRA)
9. Jose Antonio Hermida (ESP, Multivan Merida)
10. Fabian Giger (SUI, Rabobank Giant)
11. Geoff Kabush (CAN, Scott 3Rox Racing)
12. Jaroslav Kulhavý (Specialized)
23. Jan Škarnitzl (CZE, Rubena Auto-Menčík Specialized) +5:16
39. Milan Spěšný (CZE, S&H Superior MTB) +6:51
41. Jiří Novák (Remerx Merida Kolín) +6:58
44. Matouš Ulman (S&H Superior MTB) +7:22
60. Lukáš Sáblík (Rubena Auto-Menčík Specialized) +9:02
71. Kristián Hynek (Česká spořitelna Specialized) +10:08
90. Filip Eberl (Remerx Merida Kolín) +12:04

První týden jsem ležel v objemu a drtil Fondriesta šestihodinovými tréninky na silnici. Na víkend byl pak naplánován závod v Pule. Trať jak dělaná na defekt, tolik ostrých kamenů jsem snad nikdy v životě neviděl. Asi to byl kout Puly, kde opracovávali kameny na zdejší krásné koloseum.

Na start šestnáctého ročníku XCO Premantura se nás postavila slušná řádka a první řadě nechyběla jména jako Periklis Ilias nebo bratrská dvojice Gehbaueru. Mladší z bratrů Alexander měl nepříjemný pád v úvodu závodu. Pád je chladnokrevně zdokumentovaný v galerii Vedoucí muž světového poháru do třiadvaceti let si ošklivě poranil koleno, ale i přesto závod dokončil!

Po startu se na čele utvořila skupina Filip Eberl, Ivan Smirnov a já. Ve druhém kole jsem poodjel a jezdil tři kola s minutovým náskokem. Celý závod byl tak jednoznačný, že jsem si vůbec nehlídal pozici za sebou. To byla ovšem veliká chyba a v posledním kole mě dojel úřadující mistr Řecka Ilias Periklis. Poslední kolo bylo plné nástupů, ale závod i tak pro mě skončil druhou příčkou. Pro mě velké zklamání, ale nezbývá než se z toho poučit!

Druhý týden soustředění už bude o poznání v rychlejším tempu, vše směřujíc k světovému poháru v Belgickém Houffalize.

Ke skvostům budou bezesporu patřit silniční kola z dílen mistrů světa Fondriesta a Cipolliniho i unikátní zapletená kola německého výrobce Lightweight včetně naprosto nových modelů, jež si právě v Praze odbudou svoji světovou premiéru. Ale začněme popořádku.

Cipollini RB1000

Každá dosavadní expozice v podání Kolokrámu měla jeden ústřední bod. Po úspěšných a maximálně individualistických modelech Fondriest TF2 Anihilator a Borgo Valsugana ´75, se tým Kolokrámu tentokrát rozhodl vyzdvihnout italskou exkluzivní značku Cipollini. Ručně vyráběný rám RB1000, na který po objednání čekáte – stejně jako u luxusních aut – několik měsíců, bude osazen novinkovou elektronickou sadou Campagnolo Record EPS.

Další českou premiérou bude na kole použitý systémem SRM Campagnolo 11sp a do kategorie světových premiér patří také nová kola od firmy Lightweight. Přesný model, ani fotografii vám ale prozatím nenabídneme. Pokud se s tímto klenotem, majícím hned tři absolutní novinky, chcete seznámit, přijďte tak učinit na náš stánek.

Fondriest

Tradičně největší plochu na stánku bude mít jako vždy vyhrazenou naše pilotní značka, rovněž italský Fondriest. Po celou dobu výstavy bude navíc přítomen i sám zakladatel a majitel firmy, mistr světa a vítěz mnoha desítek závodů, Maurizio Fondriest. Ten se zároveň zhostí i slavnostního ceremoniálu otevření celého veletrhu.

A pokud silniční kolo ještě nemáte, nebo si chcete udělat radost a pořídit si lepší, připravili jsem spolu s Mauriziem speciální nabídku na model Fondriest R20 za velmi zajímavou cenu, která bude platit pouze po dobu trvání veletrhu. S výběrem optimálního velikosti nebo doplňků vám samozřejmě poradí náš tým.

Kromě ucelené kolekce kol pro nadcházející sezónu 2012 vám pro potěchu oka i jako ukázku možností naší firmy připomeneme i originální výstavní modely z dřívějších let.

Lightweight

Kompletní modelová řada 2012 včetně světové premiéry dvou novinek. To bude část stánku, věnovaná německému výrobci zapletných kol Lightweight, který dlouhodobě tvoří špičku ve svém oboru. Co jiného by se také mělo čekat od dceřinné společnosti firmy, která dodává karbonové komponenty nejen pro zdravotnické účely a letectví, ale nově také pro evropský satelitní navigační systém ESA. Jistě neprozradíme příliš, pokud uvedeme zatím nepublikovanou informaci, že obě novinky získaly prestižní evropské ocenění za design.

Další promo akce

Na italskou produkci jsou zaměřeny i další doprovodné akce. Dětská kola Torpado dvakrát po sobě zvítězila v testu časopisu dTest, na veletrhu For Bikes budete mít možnost přímo na místě zakoupit nejúspěšnější modely, navíc za velmi zajímavé ceny, které znáte z internetu.

Pro své zákazníky již delší dobu nabízíme i špičkovou výživu Enervit, kterou mimo jiné testujeme při závodech po celé republice, i za jejími hranicemi. Na stánku bude k zakoupení kompletní sortiment doplňků, bez kterých se závodní i vážně míněná hobby cyklistika neobejde, opět za speciální ceny, které mile překvapí.

Nejen Cipollini, ale i Kolokrám na většínu zakázkových staveb používá vynikající omotávky Silva. Budete si moci vybrat z široké nabídky variant a rovnou je zakoupit.

Tým CK Kolokrám

Nedílnou součástí prezentace značky Kolokrám je i vlastní závodní tým. V Praze vám představí zbrusu nový design dresů ALEA pro sezónu 2012, které budete moci přímo na místě vyzkoušet a zakoupit.

V případě, že nic kupovat nepotřebujete, se zastavte na stánku Kolokrám a pokochejte se skvosty ze země, která je kolébkou silniční cyklistiky, prohlédněte si do detailů provedené zakázkové stavby při vychutnávání kávy Lavazza, nebo piva Svijany, perly mezi českými pivy.

Časový program

• Pátek 30. března, 11.00 slavnostní otevření za přítomnosti Maurizio Fondriesta
• Pátek 30. března, 14.00 autogramiáda Maurizio Fondriesta
• Sobota 31. března, 14.00 autogramiáda Maurizio Fondriesta

Ochutnávku některých kol můžete sledovat na našem Facebook profilu, v plném počtu a hlavně osobně si je ale prohlédnete až na veletrhu, těšíme se na vás!

Finální podoba dresu CK Kolokrám-Alea

Velký dík také patří našemu dvornímu designerovi, Petru Slavíčkovi, který stojí za vzhledem dresu od prvních náčrtů až po finální výstupy pro výrobce, společnost Alea.

První možnost zakoupit si jej bude na výstavě For Bikes Praha v termínu 30.3. – 1.4. kam Vás tímto chceme srdečně pozvat. Určitě nás nepřehlédnete!

Zdraví Jakub Svoboda

Během tohoto klání na nás čekalo pět šesti kilometrových okruhů na rozbité a kamenité trati. Oproti loňskému roku, jsem letos nově sedlal devětadvacítkové kolo, a opravdu to je velmi znatelný rozdíl v komfortu a rychlosti. Zvláště v takovémto těžkém terénu.

Na přiložených fotkách trať vypadá jako polní cesta, ale ve skutečnosti byla plná ostrých kamenů na defekt jak dělaných. Galusky Tufo jsem proto foukal jen na 1,4baru. Správný tlak v galuskách je jedna z věcí, které se musíte naučit úplně od začátku, oproti 26″ kolům je to alfa a omega úspěchu!

Na start se nás v neděli postavilo 49 nažhavených pacientů. Start z druhé řady byl pro mě až na mírné zaváhání v nájezdovém kole bez problémů a do terénu jsem tak najížděl na 14. pozici. Každé kolo jsem se posouval zhruba o dvě pozice dopředu. A předjížděl tak jména jako Jochen Kass, Ivan Alvarez Gutierrez nebo Alban Lakata. Pokud nejste zrovna zasvěcení bikeři, vím moc vám to neříká, ale věřte, jsou to pro mě hvězdy které jsem dříve sledoval jen během televizních přenosů .

V předposledním kole jsem tak minul na 6. pozici jedoucího Thomase Litschera, který minulý víkend při jedné z etap udělal parádičku pro diváky v podobě přeskočení velblouda na přemostění tratě. Jeho sedmimetrový let však skončil prasklou vidlicí. V cíli sklidil sice bouřlivý potlesk, ale jinak skončil poměrně potlučený. Thomase jsem minul jak patník u silnice, ale v posledním kole mi došly síly a naše role se tak rychle vyměnily. Finish “kaskadéra” Thomase byl opravdu velký, ale 6. pozici jsem nakonec zuby nehty udržel! Nutno podotknout s vypjetím všech sil, Thomas totiž neví co vozím v bidonech.
Pokud by zjistil co umí jedenáctka ze Svijan, neměl bych asi nárok.

Každý závodní víkend jsem tak na Kypru zaznamenal výsledkové zlepšení. Rok ve znamení okřídlených lebek začal výborně! Dalším důležitým závodem pro mě bude koncem března rakouský pohár ve vinících v Langenlois….kde se chci opět poprat o přední místa!

Výsledky XC Amathous:

1. Emil Lindgren (SWE, Rabobank Giant OffRoad) 1:23:00
2. Fabian Giger (SUI, Rabobank Giant OffRoad) +0:13 min.
3. Jan Škarnitzl (CZE, Rubena Auto-Menčík Specialized) +0:16
4. Maxime Marotte (FRA, BH Suntour) +1:00
5. Henk Jaap Moorlag (NED, Rabobank Giant OffRoad) +1:30
6. Jiří Novák (CZE, Remerx Merida Kolín) +2:16

Celkové pořadí Sunshine Cup 2012 – muži:

1. Fabian Giger (SUI, Rabobank Giant OffRoad) 265 bodů
2. Emil Lindgren (SWE, Rabobank Giant OffRoad) 258 bodů
3. Jan Škarnitzl (CZE, Rubena Auto-Menčík Specialized) 230 bodů
4. Jaroslav Kulhavý (CZE, Specialized Factory) 200 bodů
5. Thomas Litscher (SUI, Felt Oetztal XBionic) 196 bodů
6. Jiří Novák (Remerx Merida Kolín) 184 bodů