Zde jsou postřehy samotného “Ňumiho”:

Druhou lednovou neděli hostil Uničovský okruh mistrovství České Republiky v cyklokrosu. Předpověď počasí hlásila na závod deštivé počasí, ale ve skutečnosti nám bylo dopřáno startovat v krátkých, za příjemných teplot. Trať byla poměrně rozbahněná a technicky náročná.

Nejtěžší pasáž byla střelnice zakončená schody tyčícími se skoro do nebe. Po nich následovala bahnitá pasáž po louce, kde nebylo opravdu jednoduché našlápnout pedál a využít ten pravý kraft

Favoritem závodu byl růžový Zdeněk Štybar (Omega Pharma Quickstep), který potvrdil svou roli na sto procent a získal titul po páté v řadě. Před druhým Radomírem Šimůnkem (BKCP Powerplus) a třetím Karlem Hníkem (Sunweb Revor). To, jak vše proběhalo na čele závodu, jsem se dozvěděl až z televize, startovní pozice 41 mi nedovolila ani výhled do první řady:-)

To mi však nemohlo zabránit potrápení pár cyklokrosařů a zkazit jim radost ze závodu. Neskutečná atmosféra s dramatičností a mnohými potyčkami, to je přesně to, co mě baví. Na Uničovské trati jsem se také představil v novém týmu Remerx Merida Kolín s osobní podporou pivovaru Svijany a Kolokrámu. Nemohu říct, že to byla malá motivace se trochu ukázat, i když jen v tréninkovém tempu

Nepsaný souboj bikerů jsme si poctivě rozdávali s Honzou Škarnitzlem o 18., respektive 19. místo. V posledním okruhu jsem na Honzu sjel zhruba patnácti sekundovou ztrátu, ale na finálové předjetí už to nebylo. Nezbývá, než mu to vrátit v nejbližším závodě.

Nyní budu pokračovat v objemovém tréninku na nadcházející sezónu, kde se pak budu moct ukázat ve speciální edici oblečení s erbem v srdci a křídly na zádech

Fotogalerii včetně komentářů sledujte na našem Facebook profilu.

Vedle těchto osobností se na start postavil i vítěz Czech cycling Tour Stanislav Kozubek (PSK Whirlpool-Author). Cyklokrosařské barvy hájil zkušený Petr Dlask (Rubena Birell Spezialized), který se rozjíždí před blížící se cyklokrosovou sezonou.

Vynikající konkurence jezdců v čele s kompletním týmem dráhových reprezentantů ASC Dukly Praha a kompletní Spartou zaručovala pak rychlý a dramatický závod. Od startu však na čele byla nejvíce vidět již zmiňovaná dvojice Raboň a Kreuziger. Jelo se prvenství na pásce, a to eliminovalo početní týmovou převahu jezdců Dukly a Sparty.

Na 12. kilometru se pak podařilo odskočit šestičlenné skupině v čele s Kreuzigerem, Raboněm, Kozubkem, Boubalem (VC Ratisbona), Dlaskem a Svobodou (CK Kolokrám-Svijany.cz). Tato skupina si velice rychle vytvořila náskok na celé osmdesátičlenné startovní pole, kde zůstali Kadlec s Nesvedou. Oba týmy Dukla a Sparta pak sjížděli několik kilometrů nebezpečný náskok uprchlíků.

Roman Kreuziger měl na ruce ještě zpevňující dlahu, a jak sám řekl: „Není to ještě 100% zahojené, ale snažím se dostat do kondice na blížící se mistrovství světa. Uvidíme, zda ruka vydrží větší zatížení.“ Poté co se peloton zase sjel, vystartoval s obrovskou razancí Petr Dlask a jediný, kdo na jeho atak zareagoval, byl Josef Soukup (FOCUS Znojmo). Dlask zaútočil pět okruhů před cílem a měl zálusk na finanční prémii na předposlední okruh. Tu však jen těsně nakonec „urval“ Jiří Nesveda, kterému se v závodě až tak nedařilo.

Z vítězství se tak nakonec po zásluze radoval František Raboň. Juniorům opět dominoval Tomáš Medek. František Raboň (výběr ČR) po závodě: „Dneska jsem se chtěl svézt před blížícím se Mistrovstvím světa padesátkou. V Plzni jsou na to ideální podmínky právě zde na Rapidu. Konkurence tu je parádní a vítězství vždycky potěší.“

GP SIVRES a.s., čas vítěze: 1:09.41 h 55km

1. místo František Raboň (výběr ČR) 25b
2. místo Martin Boubal (VC Ratisbona) 18b
3. místo Milan Kadlec (ASC Dukla Praha) 17b
4. místo Jiří Nesveda (AC Sparta Praha) 13b
5. místo Petr Dlask (Rubena Birell Spezialized) 13b
6. místo Michal Kesl (GO!Nutrixxion) 7b
7. místo Stanislav Kozubek (PSK Whirlpool-Author) 7b
8. místo Tomáš Radolf (GO!Nutrixxion) 6b

Královnou Šumavy se stala Lenka Sýkorová, která tak potvrdila celkové vítězství v celé serii a 3. místo mezi muži na nejdelší 260 km trati obsadil Adam Kauer.

Již v 6:30hodin se v sobotu na klatovském náměstí seřadilo na nejdelší trasu celkem 239 závodníků. Hned v úvodu měl smůlu v podobě defektu Tomáš Dudek, ke kterému dorazil mechanický vůz kvůli nataženému startovnímu poli se značnou ztrátou. I když Tomáš si hlavní pole dojel, stálo ho to hodně sil, které mu chyběly v rozhodujících okamžicích závodu, které přišly přibližně v polovině trati za obcí Zdíkov.

Z vedoucí skupinky odskočil Ladislav Fabišovský (AC Sparta Praha), kterého zanedlouho dorazila trojice Adam Kauer (CK Kolokrám-Svijany), Tomáš Vokrouhlík (BMC-SAVO racing team) a Petr Novák (Alltraining-Lawi). Za nimi zbyla 7 členná skupinka s naším Michalem Soukupem a Liborem Janouškem, která si udržovala odstup maximálně do 5 minut.

V posledním kopci 20 kilometrů před cílem odpadl z vedoucí čtveřice Fabišovský a trojice s dobře vypadajícím Kauerem pokračovala společně až do cíle, kde se k chladnému počasí přidal i studený déšť. Toho využil biker Tomáš Vokrouhlík a po drtivém nástupu už v cílových Klatovech si na kluzkých silnicích vytvořil nepatrný náskok, který mu přinesl vítězství.

O druhé místo bojoval Adam Kauer, kterého těsně před páskou předjel Petr Novák. S více než 3 minutovou ztrátou pak spurtovala stíhající skupina, ve které nechyběl náš Soukup s Janouškem, kteří obsadili celkové pěkné 6., resp. 8 místo.

V závodě žen se dal očekávat souboj mezi obhájkyní loňského vítězství Hanou Doležalovou (Varta TJ Sokol Králův Dvůr) a Lenkou Sýkorovou (CK Kolokrám – Svijany). Lenka nezklamala a svou vydařenou sezonu zakončila přesvědčivým vítězstvím. Nepřerušila tak vítězné tažení týmu na Králi Šumavy, které v minulých ročnících načal Jakub Svoboda.

Výsledky ženy 260km:

1. Lenka Sýkorová, CK Kolokrám-Svijany, čas 09:02:40 hod
2. Hana Doležalová, Varta-TJ Sokol Králův Dvůr + 11:46 min
3. Marie Kočová, Diablo sport, + 35:46 min

Muži 260 km:

1. Tomáš Vokrouhlík (BMC – SAVO racing) čas 07:37:39 hod
2. Petr Novák (Alltraining-Lawi) + 6s
3. Adam Kauer (CK Kolokrám -Svijany) +7s
4. Ladislav Fabišovský (AC Sparta Praha) + 01:27 min
5. Jiří Mikulášek ( Znojmo) + 03:19 min
6. Michal Soukup, CK Kolokrám-Svijany + 03:19 min
7. Marian Hajzler, www. carbon-rts.cz + 03:23 min
8. Libor Janoušek, CK Kolokrám-Svijany + 03:28

21. Tomáš Dudek, CK Kolokrám-Svijany + 32:04 min, Daniel Veselý, Jiří Říha, Tomáš Maršík – CK Kolokrám-Svijany – nedokončili.

Vedle Sosenky pak mohli diváci vidět dalšího dráhového specialistu Milana Kadlece (ASC Dukla Praha), který to umí i na silnici. Do Plzně přijel i vítěz největšího amatérského etapového závodu Giro del Friuli Jakub Svoboda (CK Kolokrám- Svijany.cz), který si z Itálie přivezl mnoho zážitků.

Příjemným překvapením byl však výkon a styl závodění novice týmu (GO!Nutrixxion) Tomáše Radolfa. Od startu dával o sobě znát samostatnými úniky a body si připisoval hlavně v průjezdech před velkými bodovačkami. Jak také sám řekl: „Mám respekt ze spurtérů a nerad se jim tam pletu.“ Ale i tak jsme ho mohli vidět v souboji i ve velkých bodovačkách.

Týmy Sparty a Dukly tak pracovaly na svoje lídry Jirku Nesvedu a Milana Kadlece, kteří stahovali vydřený náskok právě Tomáše Radolfa, jenž průběžně vedl až do posledního kola, kde se však rozdělovali dvojnásobné body. O nejdelší únik se postarala trojice jezdců v čele s Kristiánem Hynkem (Česká spořitelna), Josefem Soukupem (FOCUS Znojmo) a Tomášem Jandou (Studiopohody.cz). Trio vydrželo před pelotonem necelé 4 km, pak byli dostiženi hlavně díky aktivitě jezdců GO!Nutrixxionu, kteří tentokrát bojovali o vítězství.

Aktivně si opět počínal i Martin Boubal (VC Ratisbona), ale bez týmové spolupráce mu pak ke konci chyběly síly. O vítězi tak nakonec rozhodl závěrečný spurt, kde se rozdělovaly dvojnásobné body, a ten s přehledem vyhrál Aleš Vojta (KC Kooperativa SG J.N.N.) před Nesvedou a Kadlecem. Nesveda se tak vyšvihl na první místo celkového hodnocení. Nejlepším juniorem byl opět Tomáš Medek (Rottaler RSV). Jedinou ženou ve startovním poli byla tentokrát Pavla Havlíková (APB Cycling team).

Jiří Nesveda (AC Sparta Praha) po závodě: „Vítězství mě dnes stálo opravdu hodně sil. Celý tým se musel zaměřit na poslední dvojnásobné bodování. Byla to jediná šance jak ještě přeskočit bodový náskok Tomáše Radolfa. Ten jel dneska opravdu výtečně.“

Fotogalerii ze závodu si prohlédněte na našem Facebooku.

Asi 50 km je to stále mírně z kopce, vracíme se z hor směr Udine. Fouká silný protivítr a celý náš tým udává tempo na špici. Od 20. km začínají borci nastupovat, tak vše kontrolujeme a úniky nemají dlouhého trvání. Je to super pocit mít před sebou mančaft a jet jak ve zlatém kočáře.

Na 60. km máme průměrnou rychlost 48,8km/h a kluci na špici pomalu vadnou, začíná se závodit úplně na doraz. V druhé části etapy je pět krátkých „stojek“ asi do kilometru délky a spolu s větrem mohou být nebezpečné. Je to jak v Belgii na klasikách. Pořád někdo nastupuje a Italové jsou hodně nervózní, loktujou se a nadávají. Vše si kontroluji už jen se Slovincem Borjou a máme tak docela dost práce.

V posledním brdku necelých 10 km před cílem jedu od spodu na špici a říkám si, že už tenhle závod dotáhnu do vítězného konce. Poslední kilometry jsou dost divoký, jedu vepředu, jen abych nelehnul, do spurtu raději nepůjdu, to vím zcela jistě. Na pásce jsem klasifikován na 29. pozici v čase vítěze, je to doma!

Unaven ale štastnej, pro mě osobně životní výsledek a na starý kolena. Sedím na schodech před nějakou bankou, sundavám přilbu a prožívám neopakovatelnej pocit spokojenosti. Po chvíli dostávám od bafíka Marina sprchu šampusem. Je mi to úplně jedno. Volají mě na rozhovor do televize, beru tedy s sebou jako překladatele Ondru Sosnu. Po oficiálních gratulacích a všech povinnostech jim v krátkosti sděluji, že tohle vítězství chci věnovat zesnulému komentátorovi Eurosportu a našemu kamarádovi Robertu Bakalářovi, ale také při tomto závodě zesnulému Andrea Pinarellovi.

Odpoledne před oficiálním ceremoniálem si dáváme pár piv, což italští závodníci moc nechápou. Pod heslem “una vitamina” několikrát voláme na servírky. Na cenách je tady 20 000 euro, to je opravdu mazec… Během vyhlášení dostáváme spoustu cen včetně kožené sedačky, kamery a další elektroniky, až k novému rámu Fondriest TF2 ve velikosti „S“. Všechno je to pěkný, ale kam to naložit a odvést? Jak podělit celý tým, když jsme od sebe několik set kilometrů a prakticky se neznáme?

Volám managera Sandra a přes Ondřeje s ním řeším, že to má na starost. Ať vše vyřídí a ručí za to! Jsem opravdu zvědav, jestli někdy něco naše česká část týmu vůbec dostane.

Před odjezdem mluvíme ještě s legendou italské cyklistiky Claudiem Chiapuchim, zvaným fanoušky pro svůj někdejší styl závodění El Diablo. Říká, že tenhle závod jede již po desáté a že je to rok od roku rychlejší, skoro jak u profíků… Ptám se ho, kdy vlastně skončil s cyklistikou? Se smíchem odpovídá, že jezdit vlastně nepřestal nikdy, jen zvolnil v tempu a kilometrech. Další otázku směřuji na to kolik má letos najeto? Odpovídá že neví přesně, ale někde okolo 20 000 km. Říkám si, že moc nezvolnil… Sám připojuje, že v dobách své největší slávy měl ročně okolo 40 tisíc km. Jel 13 x po sobě Giro d´ Italia a vždy k tomu připojil buď „Tour“ nebo na podzim Vueltu. Navíc jezdil jarní klasiky, závodil tak vlastně celý rok! Neskutečný člověk a nápis na jeho tričku El Diablo Forever mluví za vše.

Teď už jen návrat domů, čeká nás tisíc km v autě. Právě začalo pršet, stejně jako když jsme odjížděli. Ideální konstelace na cestu. Unavený, ale spokojený a to je pro nás nejvíc.

Během pár minut mě volají rozhodčí a předávají mi růžový dres, jak Italové sami říkají Maglia Rosa. Probíhá focení, spolu s nejlepším vrchařem a pořadateli závodu. Mám co dělat, abych si do startu stihnul připnout čísla. Ještě že na ostrý start jedeme více než 15 km, mám čas se alespoň trošku rozjet.

Samotná etapa pak od ostrého stratu měří necelých 90 km. Týmová taktika byla stanovena tak, že se pojede na celkový výsledek, hlavně Slovinci z našeho týmu s tím mají problém. Prvních 5 km je po velice úzké cestě, snažím se domluvit s klukama, aby jeli stále ostré tempo a peloton se co nejvíce natáhnul. Jediný, kdo to asi chápe je Sosenka, zakládá svůj oblíbený převod 55/12 a se 190 mm dlouhými klikami roztáčí turbo motory, i když asi i jemu je jasné, že není schopen vydržet v tomto tempu dlouho.

Na 10. km začíná první kopec, ale to už Roberto všechny vyslal na špic a celý tým tak jede vepředu. Mám trochu obavy sám ze sebe. Od 20. km se už závodí naplno, snažím se jet co nejvíc vepředu a několikrát si nastupuji sám za soupeři, ať si alespoň myslí, že jsem na tom dobře. Zůstávají se mnou Fíla a Slovinec Borja, se kterým se znám již pár let, jak jsem zjistil v předchozích dnech. Závodil v týmu Kamen- Pazin.

Oba dva se snaží jet v kopcích ostré tempo, několikrát musím dokonce na Filipa křičet, aby zvolnil. Svojí úlohu vzal velice vážně a snaží se ze všech sil, kolikrát máme problémy mu jen zahákovat. První vrchařská prémie je na 40. km, podle tempa, které se jede od spodu mi přijde, že nahoře je asi cíl Převýšení je okolo 15 %, na prémii přijíždím jako třetí a mám toho plné zuby.

Ze sjezdu nastupuje Italský závodník s číslem 47, to je jediné co vidím. Snažím se mu uviset apod kopcem máme k dobru asi 30 vteřin náskok, míjíme odbočku na Zoncolan a blížíme se stejně jako v květnu závodníci na Giru pod Mt. Crostis. Náskok na skupinu se i nadále pomalu zvětšuje a já si myslím, že Italové byli překvapení z toho, že vedoucí závodník odjíždí, místo aby si hlídal konkurenci. Jenže netuší, že nejsem tak dobrý vrchař, abych vydržel 20 km kopec v jejich tempu.

Po 10 km začíná nejprudší stoupání, mám na kole vzadu jen 25 zubů a marně hledám lehčí převod. Dva kilometry před prémií a asi pět pod vrcholem mě dojíždějí pronásledovatelé. Už ani nevím, jak se držím ve skupině, nechci za žádnou cenu zklamat kluky z týmu. Přichází konečně sjezd a na mokru to dost klouže, naštěstí se můžu spolehnout na moje osvědčená Tufa, ty mě udrží v sedle.

Asi 10 km před cílem v jedné ze zatáček přede mnou padá Ital Simeoni, celkově 4. v průběžném pořadí. Naše skupina se dělí a docela hodně se riskuje. Mám tu smůlu, že neznám dojezd etapy a držím se více méně na konci druhé pětičlenné skupiny. Pět kilometrů před cílem cíle ztrácíme 20 vteřin, fouká silný vítr a zjišťuji, že nikdo z konkurentů mi nechce střídat. Jako by jim bylo jedno, kdo vyhraje, jen ne cizinec.

Dojezd etapy je ve stoupání, poslední 2 km jedu úplně na doraz ze špice. Na pásce jsem celkově 6. Moc si to ale nepamatuji, visím na zábradlí jak mokrý prádlo. Po chvíli zjišťuji, že na mě mluví Ondra, který etapu vzdal, povídá „pojď pryč, ať můžou dojíždět další závodníci“. Trvá mi to však několik minut, než jsem schopen phybu.

Trikot jsem udržel a zítra do poslední etapy, která je víceméně rovinatá, nastoupím více v klidu. U večeře dávám pár piv a je mi jedno, co si myslí bafíci, nemůžou říct ani popel, na půjčeném kole se začínám cítit skvěle. Filip mi k etapě nechce nic říct, tvrdí, že je na doraz unavený. Panuje super nálada a na zítřejší etapu fasuji od sponzora firmy Pro Action dokonce růžové bidony.

 Pořadatelé tohoto znovuobnoveného “Samsonmanu” si určitě zaslouží pochvalu za precizně označenou a zabezpečenou trat, vyšperkovanou snad v každém kopci informačními tabulemi pro závodníky o jeho délce a průměrném sklonu, jak na slavném Tourmaletu.

Samotný průběh závodu mužů na nejdelší 250 km trati s převýšením 4.900 m předběhneme gratulací k vítězství naší Lence Sýkorové, která musela strávit v sedle kola více jak 9hodin! A před posledním závodem na Králi Šumavy Lence snad nestojí nic v cestě k obhajobě lonského celkového prvenství v celé serii.

Mužskou kategorii okořenili 4 jezdci PSK Whirlpool-Author a společně s našimi třemi borci a dvěma závodníky z týmu Alltraining-Lawi udávali tempo celého 80 hlavého peletonu. Na 45. km na Sněžníku se od balíku odpoutal náš Jirka Říha a pokračoval v úniku ve dvojici s od startu odjetým uprchlíkem, a to až pod vrchařskou premii na Komáří Vížku na 90. km, kde byli dojeti už jenom 15 člennou vedoucí skupinou.

Na 105. km na Cínovci to zkusil náš Adam Kauer a pokračoval v solové jízdě 40 km k vodní nádrži Fláje, kde byl dojet už značně roztrhanou původní vedoucí skupinou, která měla již jenom 6 členné, ale rovnoměrné zastoupení  tří zmíněných nejsilnějších týmů.

Až na 170. km ve stoupání z Janova na Mníšek bohužel nevydržel předchozím únikem unavený Adam Kauer a ani Libor Janoušek ostré tempo dvojic “hradeckých” s Alltrainingem a zbytek závodu společnou jízdou dokončili na 5., resp. 6. místě. Obě vedoucí dvojice si to poté rozdali v posledním kopci pod Milešovkou, kdy se Paďourovi z PSK  podařilo poodskočit a zvítězit s více než minutovým náskokem před druhým Novákem z Alltraningu a třetím Dvorským z PSK.

Ve věkových kategoriích do 30 i do 40 let jsme zásluhou Kauera a Janouška obsadili shodně 3. místo.

Výsledky 250km –  ženy:

1. Sýkorová Lenka  /CK Kolokrám-Svijany/, čas 09:12:46 hod.
2. Doležalová Hana /VARTA/ + 22:50 min.
3. Bartošová Lenka, + 02:21:57 hod.

Muži:

1. František PAĎOUR /PSK Whirlpool-Author/, čas  07:53:32 hod.
2. Petr NOVÁK /Alltraing-Lawi tým/,
3. David DVORSKÝ/ PSK Whirlpool-Author/ oba + 01:14 min
4. Petr ZAHRÁDKA/Alltraing-Lawi tým/ + 04:32 min.
5. Libor JANOUŠEK /CK Kolokrám-Svijany/
6. Adam KAUER /CK Kolokrám-Svijany/  oba +10:47 min
15. Jiří ŘÍHA  /CK Kolokrám-Svijany/ + 53:27 min

Více informací a fotogalerii hledejte na webu závodu.

Na start jsem přijel více než hodinu předem, ale stroj ani italští přátelé nikd. Nutím Elišku volat Federice co a jak,vše končí hádkou jak na slunné Sicílii. Mám trochu nervy a tak se snažím odreagovat tunningem svého “no Name” stroje Dart kterého jsem přejmenoval na DATART. Měním nejprve kliky za své Dury, potom ještě komplet řazení a nakonec LW Standard se špalíky Swisstop a nezapomínám ani na chip.

Vše je celkem OK až na řídítka která jsou se svými 38 cm úzká… asi pojedu hodinovku jako Sosna v Moskvě. Posed není ideální, ale co naplat, asi deset minut před startem mi přivezli kolo a diví se že ho odmítám, není čas na jeho kontrolu.

Mezi tím mi sdělují že se mám dostavit na start kde mi předají Maglia Rosa, což nejprve nechápu, vždyť jsem včera dojel 10 vteřin za vítězným Rakušákem. Nicméně je diskvalifikovaný, soupiska profesionálního týmu Tyrol mluví jasně – podmínkou startu je zde, že nemáte licenci profi a to ani kontinentálního týmu – pokud jste ale byli ještě vloni v Pro Tour  to nikomu nevadí. Zajímavé sdělení.

Od startu se jede pekelný tempo, každý kdo není čistokrevný vrchař se snaží udělat si před horskou prémií, která je na 40. km, náskok.Vše si musím hlídat vesměs sám, Sosna s Fílou občas pomáhají, ale lecos si musím pochytat sám. Bratři z týmu mě v tom nechali, asi mi nevěří a jedou spíš na sebe. Takže pokud něco vyhraji tak se dělit nebudu

Do kopce se najíždí hodně z ostra a je to i dost technicky náročný. Alespoň pro mě, trasu neznám a nemám to tady najetý. Stoupání měří asi 5 km a pod vrcholem jsme v pěti lidech, mám co dělat abych uvisel. Následuje nekonečný sjezd a padá to znovu, naštěstí za námi.

Borci riskují a chtějí nás za každou cenu dojet. Pod kopcem se tvoří 12 členná skupina, která spolupracuje. Máme 30 km do cíle a náskok asi 2 min na další grupu. Poslední kopec do cíle má necelý 3 km, ale převýšení nejde pod 16%, mám toho plný zuby, přijíždím do cíle na třetím fleku asi 20 vteřin za vítězem.

Uvědomuji si, že mi to asi určitě dá na růžováka  borec na mě ztrácí 4 min, jak mi sděluje a dále říká, že zítra stačí, když mu pojedu kopce v háku a určitě vyhraji celkově. No nejsem si moc jistý, nejdelší kopec má 20 km a to můžu klidně vychytat taky 5 min.  V rozhovoru do místní televize jsem ho pochválil, tak snad bude na mě hodný Na druhého a třetího v pořadí mám 40 vteřin náskok, tak zítra uvidíme. Mám z dneška dobrý pocit a to je nejvíc, ať to dopadne jak chce. Budu se prát jak Voeckler na Tour, zadarmo to mít nebudou!

Perlička na závěr je taková, že kolo které mi z Fondriesta přivezli, je velikost XL, tak jsem asi fakt Rumun nebo nevím. Hlavně že chtěli poslat do mailu přesnou specifikaci, co vozím. Svůj nejlepší letošní výsledek jedu na kole, co bych si nepůjčil, ani kdyby mě za to platili. Nemám Fondriesta ani na zítřek, tomu říkám reprezentace značky

K mému velkému překvapení se na mém kole před startem proháněl náš týmový kapitán Roberto Panin, někdejší profesionál co dělal domestika hvězdám, jako byl Moreno Argentin. Když mi kolo předal, zjistil jsem, že můj stroj stále neřadí. V tu chvíli jsem měl tmu před očima. Samozřejmě to byl můj problém, že mi kolo nefunguje. Ale když mi předešlý den po etapě sám majitel značky Fondriest Emanuele Zanaga slíbil, že vše zařídí, doufal jsem, že se tak stane. Italové na mě nevěřícně koukali, když jsem jim řekl, že na tom kole se nedá jet. Docela se divili, vždyť etapa je téměř celá po rovině. Vynutil jsem si 10 min. před startem náhradní stroj.

Čekal na mě celokarbonový “no name” značky Dart, kolo to bylo opravdu pěkné. Bylo tak na 160 cm holku. Po mírném tuningu, výměně dámského SMP sedla za své a karbonových kol za stávající halušky a mírného seřízení, pod kterým zmiňuji úplně volné kliky, specialní délky 165mm a dotažení představce, jsem se vydal vstříc dnešní etapě. Nutno podotknout, že díky – ač to není hezké zmiňovat – pietní chvilce na uctění památky včera zesnulého Andrea Pinarella, jsem vše stihnul za 5 vteřin 12.

Po startu jsem ale zjistil, že jsem zapomněl na jednu důležitou věc a to přehodit si ze svého kola čip. Naštěstí se nade mnou smiloval italskej cyklistickej pán bůh a rozhodčí mi povolili, jako jedinému, pokračovat v etapě i bez toho. A co na dnešní etapu řekl Filip?

“Po úvodních km se jel pořád doraz. Tempo kolem 50 km/ h a to i přes silný vítr, který dnes panoval během celého dopoledne. Moc jsem nechápal, jak při takovém tempu může pořád někdo nastupovat. Sám jsem se snažil držet v první třetině balíku a být aktivní. Chtěl jsem tak navázat na včerejší etapu, kdy jsem dojel s Jakubem v první dvacetičlenné skupině. Samozřejmě úvod etapy byl dost hektický a došlo k několika pádům. Osobně jsem viděl i Ondřeje, jak jel velice aktivně, asi zavzpomínal na staré časy. Na 60. km se utrhla zhruba skupina 20 borců, kde jsem bohužel nebyl, avšak ve skupině jsme měli zastoupení ve dvou členech našeho týmu. Italský kolega Davide Bedon a s ním Svoboďák, který po včerejším úniku a celkovém pátém místě (byl jsem nakonec až pátý, ne čtvrtý) se snažil vylepšit své celkové umístění. Já a celý zbytek našeho týmu se tím pádem snažil kontrolovat dění na špici hlavní skupiny.

Po 20 km narostl náskok skupiny asi na 3 min a tím pádem bylo jasné, že o vítězi etapy se rozhodne vepředu a to v cílovém stoupání. V ten moment jsem se snažil našetřit síly na zítřejší kopcovitou etapu. Byl jsem trochu smutný, že jsem nestihl rozhodující nástup. Vše ale nekončí, zítra mohu hned na 40. km na první horskou prémii ukázat co ve mně je.”

Jak dnešek viděl Ondra Sosenka?

“Ze začátku jsem se opravdu snažil a zkoušel jít do úniku. Jsem opravdu smutný, že už to nejde tak jako za starých dobrých časů. Dále jsem byl velice podrážděn z toho, že zde nemají mojí oblíbenou značku piva (Plzeň) a na to, že Svoboďák stále nadává, jsem si pomalu zvyknul. Nevadí mi ani neustálé otázky Filipa, jak a kde jsem závodil. Ani to, že musím neustále českým kamarádům vše překládat (nikdo tady nepromluví jinak než Italsky). Ale co mi opravdu vadí je, že mi bafík Marino zakazuje konzumaci alkoholických nápojů, dnes mi dokonce vtrhnul do pokoje a z tašky vybral cenné zásoby Krombacheru”

… víc jsme z Ondy nedostali, právě usnul.  Zpět k etapě, v první skupině se závodilo na doraz, i když byli i tací co celou dobu tvrdili, že nemůžou a posledních 5 km před cílem ožili, jak když je poleje živou vodečkou. Rozhodující únik, člena rakouského kontinentálního týmu Tirol byl asi necelé 3 km před cílem. Vzadu jsem se snažil kontrolovat nástupy dalších jezdců, protože poslední 2 km jsou do kopce. Rakouského borce se nám již sjet nepovedlo. Jel opravdu dobře. Ve spurtu skupiny jsem skončil druhý a tak jsem byl konečně i na bedně. V celkové klasifikaci jsem zatím druhý. A na Rakušáka ztrácím údajně 1O vteřin. Píšu opravdu údajně proto, že díky včerejší tragedii, která se tu stala, nedal pořadatel na svůj web žádné výsledky ani fotky. Proběhl však report v místní televizi, což nám sdělil číšník v naší restauraci po příjezdu z etapy. Já osobně očekávám nový stroj, který mi přislíbili z Fondriesta a slibuji, že už nebudu nikomu nadávat.   Když nedostanu koloběžku, tak budu pokračovat, je to tady opravdu crazy.

Z Itálie zdraví Jakub, Eliška a zbytek týmu